Výstavba

GPS souřadnice: 50.0846469N, 14.4581992E
Úkryt civilní obrany na Bezovce byl budován v letech 1952 – 1955. Kolaudaci však objekt získal až v roce 1963. Celkové náklady na výstavbu činily 14,5mil. Kčs. Nízké ceny bylo docíleno tím, že úkryt budovali především trestanci. Celý úkryt je vyražen do skalního masivu v hloubce cca 30m. Mohli bychom ho rozdělit na dvě poloviny, které jsou stavěny zrcadlově.

Půdorys úkrytu Parukářka – Bezovka (pro zvětšení klikněte na obrázek)

Úkryt je specifický tím, že patří mezi prototypy „těžkých objektů“. V dnešní stupnici atomické odolnosti toto značení nenajdeme, pomyslně si jej však můžeme zařadit do II. třídy atomické odolnosti, s přetlakem 0,3Mpa v čele rázové vlny. Na území Hlavního města Prahy byly vybudovány pouze tři objekty této odolnosti. Důvodem byla finanční náročnost výstavby objektů, která byla až desetinásobná, oproti běžným objektům IV. a V. kategorie odolnosti.
Na počátku 60. let však došlo k přečíslování atomických odolností. Konkrétně objekty II. a III. odolnosti byly sloučeny do III. kategorie, což zahrnovalo i objekt na Parukářce. Tato odolnost je v současnosti prezentována jako největší.
Podle současného značení tedy můžeme prohlásit, že se jedná o štolový typ úkrytu III. třídy odolnosti, která poskytuje odolnost proti přetlaku v čele rázové vlny 0,2MPa, reálně však parametry zůstaly zachovány na 0,3Mpa. Předpokládá se, že úkryt by odolal výbuchu jaderné nálože ve vzdálenosti cca 500 metrů. Stěny úkrytu jsou místy až z tři metry silného železobetonu. Vnitřní konstrukce je tvořena několika do pravého úhlu propojenými tubusy. Maximální doba ukrytí byla a stále je 72 hodin. Ukrylo by se zde až 5 000 lidí, ovšem v tomto případě by pro každého připadalo 0,5m2 osobního prostoru.
 

Dispozice úkrytu

Úkryt má dohromady 5 hlavních vstupů/výstupů, ty jsou chráněné mohutnými protitlakovými vraty, každé s hmotností necelé 4 tuny. Každá vstupní chodba je zalomená, jednalo se účinnou ochranu proti tlakové vlně. Mimo to úkryt disponuje 2 nouzovými výstupy, což jsou vlastně větrací věže. Z úkrytu vystupuje také 3. věž, na jejím vrcholu je pozorovatelna. Nechybí zde třeba tlakové jímky vyplněné štěrkem, které by pomohly rozptýlit tlakovou vlnu.

Protože se jedná u úkryt CO, v jeho útrobách najdeme především prostor pro ukrytí obyvatel. Nechybí však potřebné sociální zařízení. Na soukromí byste však mohli zapomenou. O toaletu byste se dělili s dalšími 75 lidmi a u jednoho umyvadla by se vás mačkaly rovné dvě stovky. Na záchodě Vás dodnes překvapí třeba kovové nádržky na vodu. Právě voda se uchovává ve dvou mohutných nádržích, které dohromady pojmou 150 kubíků vody.

VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKA:
(prohlídku zahájíte kliknutín na odkaz)

Impozantní točité schodiště
Jedna z pěti filtroventilačních jednotek

1 2 ►

Filtroventilaci tvoří 5 filtroventilačních jednotek FVZ 1000a s regenerací, každá dokázala dodat 1000 m3 vzduchu za hodinu. Pro potřeby regenerace vzduchu bylo zapotřebí natronového vápna, které po umístění do pohlcovačů, dokázalo odfiltrovat vydechnutý oxid uhličitý. V objektu proto můžeme najít hned několik místností, které jako sklad natronového vápna sloužily. V případě výpadku energie bylo možno každou filtroventilační jednotku pohánět ručně, což by vykonávaly 2 osoby, které by náhodně vybral velitel úkrytu, střídání následovalo po 15 minutách. Pro případ úplné hermetizace úkrytu zde nechybí ani několik skladů tlakových lahví, ty by sem byly ale navezeny až případě, kdy by hrozilo reálné nebezpečí.

Energetickým centrem objektu byla rozvodna s dieselagregátem. Rozvodny s agregáty zde byly celkově dvě. Výkon každého agregátu byl 60kW a jednalo se o šestiválec Škoda. Nechyběla provozní nádrž, nafta se však do ní musela nejprve ručně přečerpat z uskladněných sudů. Výkon agregátů dostačoval pro udržení chodů technologií, zejména však filtroventilace, světel a čerpadel.
 

Současný stav

Zhruba polovina úkrytu CO na Parukářce dnes stále slouží svému účelu. Kryt je součástí integrovaného záchranného systému. Ukrytí by zde našlo až 2 500 osob (1os/m2). Zbylá polovina prostor je v současné době pronajata třeba společnosti O2 nebo Policii ČR. Nalezli bychom zde také hudební klub nebo 11m vysokou horolezeckou stěnu. Část bunkru je také využívána jako muzeum studené války, které doporučujeme navštívit. Návštěvu je možné vyřídit přes webové stránky muzea http://www.bunkr-bezovka.cz. Úkryt je také častým cílem filmařů.
 

Dokumentární video

PROFIL AUTORA
	Patrik Jambor Fotograf, badatel Fortifikaci se věnuji od roku 2007, kdy mě uchvátily opuštěné stavby ve vojenských prostorech obývaných dřívější sovětskou armádou. V těchto letech jsem je také začal navštěvovat. Protože jsem se již dříve věnoval fotografování, začal jsem mé návštěvy dokumentovat. Kamenem úrazu bylo, že sehnat informace k tomuto tématu bylo obtížné a stav budov v bývalých vojenských prostorech se zhoršoval každým dnem. Mým cílem se tak krom dokumentace stalo i bádání po informacích, které souvisí se vznikem/zánikem vojenských prostorů, staveb, ale i stavební činností obou armád mezi lety 1968 – 1989. Sekundárně se však věnuji i poválečnému období a situaci v 90. letech 20. století. Kontaktovat mě můžete na emailu: jambor(zavináč)vojenske-prostory.cz
V článku jsem čerpal z následujících zdrojů, kterým patří i mé poděkování: Správa služeb hlavního města Prahy Milan Charamza Jan Kiml – forum.fortifikace.net Luboš Dokulil

Komentáře

komentář(ů)