Výstavba

Původní stavební plány jsou již z roku 1952. Úkryt se nachází pod povrchem stejnojmenného parku, poblíž Nuselského mostu. Místní pamětníci vzpomínají, jak bylo staveniště neprůhledně ohrazeno a střeženo. Jedná se o štolový typ úkrytu III. třídy odolnosti, která poskytuje odolnost proti přetlaku v čele rázové vlny 0,2MPa. Nad úkrytem se nachází cca 20 – 25m horniny. Konstrukce objektu je tvořena z betonových bloků. Úkryt má celkově tři vchody/východy. Jeden je situovaný v ulici Pod Karlovem, druhý v ulici Bělehradská a třetí je přímo v parku Folimanka. V parku si krom dvou větracích šachet můžeme povšimnout i malé pozorovatelny s výhledem do Bělehradské ulice. Úkryt byl uvedený do provozu v roce 1962, celkově bylo prostavěno 5 912 240 Kčs. V roce 1965 byla v rámci připrav k výstavbě Nuselského mostu prováděna asanace Nuselského údolí. Došlo i k odstřelu části stráně na vinohradské straně údolí. Po odstřelu má však úkryt problém s pronikáním vlhkosti, zřejmě tak lze předpokládat, že odstřelem došlo k porušení hydroizolace úkrytu.
 

Dispozice úkrytu

GPS souřadnice: 50.0677919N, 14.4324592E
Hlavní část úkrytu tvoří dva 125m dlouhé tubusy, které jsou vzájemně propojené. Na jednotlivé tubusy ještě navazují odbočky, které slouží jako vstupy/výstupy, technologické zázemí, sklady nebo dekontaminace. Výměra úkrytu je 1332 m² s předpokládanou kapacitou 1 300 ukrývaných osob. V největší krizi by bylo možné, díky výkonné filtroventilaci, do úkrytu přijmout až dvojnásobný počet ukrývaných, avšak na každého by tak vycházelo pouze 0,5m2 osobního prostoru. Maximální doba ukrytí byla a stále je maximálně 72 hodin. Ukrývané osoby s sebou musí mít vlastní zásoby vody a potravy. Teplota v úkrytu se celoročně pohybuje mezi 16° – 18°.

Půdorys úkrytu Folimanka (pro zvětšení klikněte na obrázek)

V útrobách úkrytu nalezneme především prostor pro ukrytí obyvatel. Nechybí patřičné zázemí, jako jsou toalety, umyvadla nebo celkově tři studny, které dodávají užitkovou vodu do úkrytu. Našli bychom zde i márnici nebo ošetřovnu, obě mají však pouze symbolický charakter. Zatímco v márnici by se mrtvoly pouze dočasně uložily, ošetřovna by v lepším případě sloužila pouze jako obvaziště a byla by i prostorem, kam by se odkládali krvácející jedinci.

1 2 3 ►

Filtroventilaci v úkrytu zajišťují celkem 3 filtroventilační jednotky FVZ 1000a s regenerací. Každá jednotka dokázala dodat 1000 m3 vzduchu za hodinu. Pro potřeby regenerace vzduchu bylo zapotřebí natronového vápna, které po umístění do pohlcovačů, dokázalo odfiltrovat vydechnutý oxid uhličitý.
V případě výpadku energie bylo možno každou filtroventilační jednotku pohánět ručně, což by vykonávaly 2 osoby, které by náhodně vybral velitel úkrytu, střídání následovalo po 15 minutách. Pro případ úplné hermetizace úkrytu nechybí na Folimance ani místnost tlakových lahví, ty by sem byly ale navezeny až v případě, kdy by hrozilo reálné nebezpečí.

Energetickým centrem úkrytu byla malá rozvodna s dieselsoustrojím o výkonu 32kW. Motor tvoří tříválec Škoda, rok výroby 1955. Nechyběla provozní nádrž, nafta se však do ní musela nejprve ručně přečerpat z uskladněných sudů. Výkon agregátů dostačoval pro udržení chodů technologií, zejména však filtroventilace, světel a čerpadel. Agregát je dodnes plně funkční.

V úkrytu na Folimance můžeme vidět jednu zvláštnost, kterou v jiných úkrytech CO nenajdeme. Do úkrytu jsou přivedeny 4 silné dálkové telefonní kabely. Žádná telefonní ústředna se však v úkrytu nenacházela. Jedná se tak čistě o vojenskou záležitost, která komplikuje tvrzení, že se vždy jednalo vždy pouze o úkryt CO. Zřejmě tak úkryt mohl být využit i vojensky. Jedná se o kabely páteřní sítě dálkových kabelů, každý vedl do jednoho z „významných“ objektů v Praze. Odborně bychom toto místo nazvat pupinačním a odpojovacím bodem. Pro zjednodušení lze říci, že zde bylo možné provést přepojení celé sítě dálkových kabelů v Praze, došlo-li by ke zničení zesilovací stanice na Žižkově. Vybavení, které se zde nachází, nemá s funkcí objektu nic společného.

Současný stav

Úkryt CO Folimanka je součástí integrovaného záchranného systému. Ukrytí by zde v případě nouze našlo 1 300 osob. Nedávné zkoušky přetlakování úkrytu byly úspěšné a tak lze předpokládat, že úkryt by dnes sloužil stejně dobře, tak jak před 50 lety. Vděčit za to můžeme především SSHMP, která se snaží objekt udržovat v provozuschopném stavu. Část úkrytu je navíc zpřístupněna veřejnosti. V úkrytu navíc máte možnost shlédnout i fotografie z vybraných úkrytů na území Prahy. Termíny návštěv na Folimance jsou k dispozici na této adrese: https://krytfolimanka.cz/p/prohlidky
 

Dokumentární video

PROFIL AUTORA
	Patrik Jambor Fotograf, badatel Fortifikaci se věnuji od roku 2007, kdy mě uchvátily opuštěné stavby ve vojenských prostorech obývaných dřívější sovětskou armádou. V těchto letech jsem je také začal navštěvovat. Protože jsem se již dříve věnoval fotografování, začal jsem mé návštěvy dokumentovat. Kamenem úrazu bylo, že sehnat informace k tomuto tématu bylo obtížné a stav budov v bývalých vojenských prostorech se zhoršoval každým dnem. Mým cílem se tak krom dokumentace stalo i bádání po informacích, které souvisí se vznikem/zánikem vojenských prostorů, staveb, ale i stavební činností obou armád mezi lety 1968 – 1989. Sekundárně se však věnuji i poválečnému období a situaci v 90. letech 20. století. Kontaktovat mě můžete na emailu: jambor(zavináč)vojenske-prostory.cz
V článku jsem čerpal z následujících zdrojů, kterým patří i mé poděkování: Správa služeb hlavního města Prahy Luboš Dokulil Milan Charamza pamětník Jiří Zouplna Projekt Kryt/bunkr Folimanka – https://krytfolimanka.cz/ http://forum.fortifikace.net/

Komentáře

komentář(ů)