311. těžká dělostřelecká brigáda

Byla založena 1. 9. 1961 v posádce Hranice na Moravě, jako 311. technická brigáda. Zprvu měla pouze dva oddíly (11. tdo a 12. tdo) vyzbrojené RK R-11M (v kódu NATO SS-1 SCUD-A). Každý oddíl tvořily tři baterie (3×1). Baterie byla tvořena jedním odpalovacím zařízením (oz) 8U218 s raketou 8K11. Dále svazek tvořila technická baterie, ženijní strojní rota a jednotky velení a zabezpečení.

K 1. 9. 1962 byla 311. tb přejmenována na 311. těžkou dělostřeleckou brigádu (311. tdb) a přesunuta do Staré Boleslavi.

1. 12. 1963 byla brigáda předána do podřízenosti 1. armády. Podřízenost brigády ale byla už za necelé dva roky zrušena a k 1. 9. 1965 se brigáda nově stala součástí Západního vojenského okruhu.

V roce 1964 byl v rámci brigády vytvořen třetí raketový oddíl. Vybaven byl stejnou výzbrojí jako první dva oddíly. Základ brigády tedy tvořily 11., 12. a 13. těžký dělostřelecký oddíl. Ve stejném roce byl do organizační struktury brigády také zařazen i vrtulníkový roj, dislokovaný v Luštěnicích. Roj byl vyzbrojen jedním vrtulníkem Mi-1 a dvěma vrtulníky Mi-4. Existence vrtulníkového roje trvala téměř přesně deset let, konkrétně do roku 1974, kdy byl tento roj zrušen. Z povětrnostních čet oddílů byla následně vytvořena povětrnostní baterie brigády.

28. 09. 1968 se stal na krátko součástí brigády i 13. samostatný raketometný oddíl. Ten však nebyl u posádky přímo dislokován a v roce 1972 byl z podřízenosti brigády opět vyňat.

01. 09. 1969 byla podřízenost brigády změněna a ta nyní spadala opět pod 1. armádu.

V roce 1972 došlo k přezbrojení brigády na kolový komplet 9K72 (SS-1B SCUD-B) a raketou 8K14.

01. 09. 1976 došlo ještě jedno, tentokrát už naposledy, ke změněně podřízenosti brigády, tentokrát brigáda spadala pod Západní vojenský okruh.

V roce 1980 byla brigáda redislokována ze Staré Boleslavi do nové mírové posádky Jince. Po roce 1981 byly palebné baterie oddílu reorganizovány na dvojkový systém, každý oddíl měl tedy k dispozici 2 baterie.

V roce 1985 byl do výzbroje brigády zařazen nový moderní raketový komplet druhé generace 9K714 „OKA“ (SS-23 SPIDER), označovaný podle dostřelu i jako R-400. Na tuto techniku byl přezbrojen pouze 11. tdo brigády, který se následně skládal ze dvou palebných baterií, každá byla vybavena dvojicí odpalovacích zařízení. Zbylé dva raketové oddíly byly vybaveny trojicí palebných baterií, každá o dvou odpalovacích zařízení 9K72 (SS-1B SCUD-B).

Koncem roku 1989, v rámci reorganizace RV ČSLA, byla vytvořena na bázi 311. tdb frontová raketová brigáda o pěti raketových oddílech OTR. 11. tdo – vyzbrojený RK „OKA“ – 9K714 (SS-23) byl přemístěn do mírové posádky Jistebnice. Dva oddíly – 12. a 13., zůstaly v posádce Jince. 21. tdo 321. tdb byl přečíslován na 14. tdo a přemístěn z posádky Rokycany rovněž do posádky Jince. 22. tdo 321. tdb byl přečíslován na 15. tdo a přemístěn z posádky Rokycany do posádky Mladá – Bonrepos.
Frontová raketová brigáda měla v této době ve výzbroji 4 OZ 9P71 (komplet OKA) a 24 OZ 9P117M (SS-1B SCUD-B).

Po rozdělení republiky byl v roce 1993 zbytek 11. tdo podřízen 6. raketovém pluku (do posádky Rokycany) a vlastní 311. těžká dělostřelecká brigáda byla zrušena.

321. těžká dělostřelecká brigáda

Byla založena 1. 9. 1961 v posádce Hranice na Moravě, jako 321. technická brigáda. Brigáda měla dva oddíly (21. tdo a 22. tdo) vyzbrojené RK R-11M (v kódu NATO SS-1 SCUD-A). Každý oddíl tvořily tři baterie (3×1). Baterie byla tvořena jedním odpalovacím zařízením (oz) 8U218 s raketou 8K11. Dále svazek tvořila technická baterie, ženijní strojní rota a jednotky velení a zabezpečení.

K 1. 9. 1962 byla 321. tb přejmenována na 321. těžkou dělostřeleckou brigádu (311. tdb). 1. 6. 1963 byla celá brigáda přesunuta do Rokycan.

1. 12. 1963 byla brigáda předána do podřízenosti 4. armády.

1. 9. 1964 byl do organizační struktury brigády zařazen i vrtulníkový roj dislokovaný na letišti Plzeň – Líně, který byl vyzbrojen jedním vrtulníkem Mi-1 a dvěma vrtulníky Mi-4. Vrtulníkový roj byl zrušen v roce 1974.

V roce 1965 MNO rozhodlo o výstavbě třetího raketového oddílu. Bylo vytvořeno i organizační jádro, ale záměr byl brzy zrušen a s výstavbou 23. tdo se nezačalo.

V roce 1965 byla změněna i podřízenost brigády, která se stala 1. 9. 1965 součástí Středního vojenského okruhu Písek.

V roce 1971 došlo k přezbrojení brigády na kolový komplet 9K72 (SS-1B SCUD-B) s raketou 8K14.

Ke dni 1. 9. 1976 byla opět změněna podřízenost armády. Ta byla od tohoto data podřízena veliteli 1. armády Tábor a došlo ke zrušení ženijního strojního praporu.

Reorganizace palebných baterií raketových oddílů na dvojkový systém proběhl v roce 1981. Počet odpalovacích zařízení se u brigády zvýšil ze šesti na osm kusů.

V roce 1982 se štáb brigády a 21. tdo zúčastnili spojeneckého cvičení DUKLA, v roce 1984 se celá 321. tdb zúčastnila cvičení Štít 84. Cílem bylo praktické prověření nového systému velení RV frontu „Zobrazení“ (automatizované velení ze stupně front až do raketového oddílu), na bázi osmibitových počítačů.

Po roce 1989 byly oba dělostřelecké oddíly začleněny do 311. tdb. Přesto ke zrušení 321. tdb nedošlo. V posádce Rokycany byla vytvořena armádní raketová brigáda taktických raket (TR) s novou organizační strukturou. Ve své organizaci měla pět oddílů vojskových raket z toho dva oddíly vyzbrojené RK 9K79 – TOČKA (v kódu NATO SS-21 SCARAB) a tři oddíly vojskových raket vyzbrojené RK 9K52 (v kódu NATO FROG-7). Raketové oddíly byly přečíslovány na 21., 22., 23., 24., 25. raketometný oddíl. Do podřízenosti brigády byl začleněn i rámcový raketometný pluk (vyzbrojený 54 kusy raketometů 122mm GRAD). Uvedený pluk byl v posádce Rokycany dislokován již od roku 1985.

Ke dni 30. 11. 1991 byla brigáda taktických raket zrušena.

331. těžká dělostřelecká brigáda

Byla založena 1. 9. 1963 v posádce Hranice na Moravě, jako 331. technická brigáda. V posádce Hranice útvar také po celou dobu své existence sídlil. Brigáda měla dva oddíly (31. tdo a 32. tdo) vyzbrojené kompletem 9K72 (v kódu NATO SS-1B SCUD-B). Každý oddíl tvořily tři baterie (3×1). Baterie byla tvořena jedním odpalovacím zařízením (oz) 2P19 s raketou 8K14. Dále svazek tvořila technická baterie, ženijní strojní rota a jednotky velení a zabezpečení.
Brigáda byla v podřízenosti Velitelství dělostřelectva MNO a v případě přechodu na válečný stav byla předurčena pro velitelství čs. frontu, jako frontová raketová brigáda.
1. 9. 1964 byl do organizační struktury brigády zařazen i vrtulníkový roj dislokovaný na letišti Olomouc, který byl vyzbrojen jedním vrtulníkem Mi-1 a dvěma vrtulníky Mi-4. Roj byl od roku 1969 přesunut na letiště Prostějov a v roce 1974 kompletně zrušen.

1. 9. 1969 byla brigáda zařazena do podřízenosti Západního vojenského okruhu Tábor. V jeho podřízenosti byla až do 1. 9. 1976, kdy byla zařazena do podřízenosti 4. armády (Písek).

V roce 1982 byly palebné baterie raketových oddílů reorganizovány podle sovětského vzoru na dvojkový systém a počet odpalovacích zařízení se u brigády zvýšil ze šesti na osm kusů.
Přezbrojení na kolový raketový komplet 9K72 (SS-1B SCUD-B), OZ 9P117M, raketa 8K14, bylo zahájeno koncem roku 1982 a dokončeno bylo v roce 1985.

Útvar byl v roce 1989 reorganizován a oba těžké dělostřelecké oddíly byly zrušeny. Místo nic vzniklo hned několik oddílů, 32., 33., 34. samostatný raketový oddíl. I ty však byly 1. 11. 1991 zrušeny a tím skončila i historie 331. tdb.

Složení raketových brigád

– Velitelství raketové brigády
– Štáb raketové brigády;
– Raketové oddíly (u frontové tdb 3×3 baterie po jednom odpalovacím zařízení, armádní tdb 2×3 baterie po jednom odpalovacím zařízení, u „dvojkové“ sestavy dvě baterie po dvou odpalovacích zařízeních u oddílu;
– Baterií velení (od roku 1982 označována jako Spojovací baterie „spojbat“)
– Povětrnostní baterie – vznikla až v roce 1964 sloučením povětrnostních čet oddílů. Od roku 1982 Baterie velení
– Technická baterie (od 1982 „Skupina kontroly a přípravy“ – SKP)
– Ženijní strojní rota/prapor 1967-76
– Dělostřelecké dílny
– Rota oprav techniky
– Automobilní četa
– Rota týlového zabezpečení
– Vrtulníkový roj (existoval pouze v letech 1964-74, vrtulníky – 1 ks Mi-1, 4 ks Mi-4)
– ženijní prapor
 

PROFIL AUTORA
	Patrik Jambor Místopředseda spolku Fortifikaci se věnuji od roku 2008, kdy mě uchvátily opuštěné stavby ve vojenských prostorech obývaných dřívější sovětskou armádou. V těchto letech jsem je také začal navštěvovat. Protože jsem se již dříve věnoval fotografování, začal jsem mé návštěvy dokumentovat. Kamenem úrazu bylo, že hledat informace k těmto stavbám bylo obtížné a jejich stav se zhoršoval každým dnem. V roce 2013 jsem potkal stejně zapáleného kolegu. Výsledkem bylo založení sdružení HDF z.s. a prezentace naší práce na webu fortifikace.cz. V osobním životě podnikám v oboru IT, přesněji se věnuji výstavbě optických sítí na území hl. m. Prahy, včetně zajištění obsluhy technologií a poskytnutí technické podpory jejím uživatelům. Kontaktovat mě můžete na emailu: patrik.jambor(zavináč)fortifikace.cz
V článku jsme čerpali z následujících zdrojů, kterým patří i naše poděkování: forum.valka.cz Vladimír Mohyla
Pravopisná korekce článku: Jakub Bouček

Komentáře

komentář(ů)