Výstavba

Pro výstavbu sítí platilo několik pravidel. Aby nedocházelo k vzájemnému rušení, vysílací středisko muselo být vzdáleno minimálně dva kilometry od přijímacího střediska, nebo velitelského stanoviště. Přijímací středisko potom muselo být vzdáleno vždy nejméně 600 metrů od velitelského stanoviště.
 

Radiové přijímací středisko (RPS)

RPS přijímalo informace z terestrického a kabelového vysílání. Následně je posílalo prostřednictvím dálkového kabelu velitelskému stanovišti. Umělo toho ale mnohem víc. Jednotlivé radiové vysílací stanice (RVS) byly ovládány právě z přijímacího střediska. V RPS navíc běžně probíhala praxe radistů/radistek, kteří sem jezdili na „odposlechy“. Další funkcí RPS byl taktéž monitoring terestrického vysílání.

Směna na RPS byla mnohem početnější, než na RVS. Obvykle se skládala z velitele směny a jeho zástupce, dvou mechaniků a několika radistů. Počet radistů záležel na počtu vedených směrů, povětšinou jich bylo okolo 10.

Přijímací středisko bylo energeticky velmi náročným provozem. Přístroje pro příjem vysílání měly totiž veliký příkon. Demaskujícím prvkem byla také rozsáhlá anténní pole. Právě z výše uvedených důvodů nesmělo být RPS součástí velitelského stanoviště a působilo zcela odděleně. Při nedodržení tohoto pravidla by totiž došlo k vyzrazení polohy velitelského stanoviště. S možností zničení RPS se v rámci armádního plánování počítalo. I proto byla velitelská stanoviště vybavena záložní komunikační technikou.

Ačkoliv mluvíme o bezdrátové komunikaci, všechny objekty komunikovaly především po kabelu a teprve až jako záloha byly použity právě radioreléové sítě. Radiové spojení sloužilo tedy pouze jako záloha, kdyby došlo k přerušení kabelu. Proto bylo denně vysíláno kontrolní vysílání, aby se ověřila funkčnost techniky a bdělost obsluhy.
 

Radiové vysílací středisko (RVS)

Každé středisko bylo samostatným areálem. Všechna střediska měla svou vlastní stálou posádku, díky které byl možný nepřetržitý provoz. V žádném areálu proto nechyběla kasárenská budova, dílny, sklady a další zázemí.

Hlavním objektem areálu bylo samotné vysílací středisko, neoddělitelnou součást tvořila anténní pole. Většina vysílacích středisek měla také zodolněný podzemní objekt, ve kterém byly ukryté technologie, především vysílače.

Služba v zodolněném objektu RVS byla 24 hodinová, směny trojčlenné. Vždy mechanik a operátor, plus jeden důstojník jako velitel směny. Armáda počítala s tím, že válka může vypuknout kdykoli. Obsluha byla proto vybavena protiplynovými maskami a samopaly.

Sytém oddělené RVS a RPS od velitelského stanoviště byl standardem nejen u ČSLA, ale i u řady zahraničních armád. Jedná se o logický krok, kdy se eliminují demaskující prvky, které by mohly prozradit polohu velitelského stanoviště.
Oddělenou RVS můžeme najít u řady objektů. U méně důležitých objektů, kde se anténní pole skládalo z jednoho či dvou stožárů nebylo nutné budovat oddělené RPS. Jde především o objekty, kde pro příjem postačil malý počet přijímacích antén nebo objekty velitelství CO. Dalším a velmi důležitým důvodem absence přijímacího střediska, byly často též finanční důvody.
 

Síť protivzdušné obrany státu (PVOS)

Informace o síti PVOS
RVS Jirny (starý objekt)
RVS Chloumek (nový objekt)
RPS Kostelec nad Labem
 

Síť Generálního štábu

Informace o síti GŠ
RVS Studánka – Unhošť (starý objekt)
RVS Libeř (nový objekt)
RPS Drahelčice – bude doplněno v budoucnu
 

Dokumentární video

Komentáře

komentář(ů)