Obsah
Vznik cvičiště Vrchbělá
Krajinu okolo obce Vrchbělá tvořila rozsáhlá pole mezi lesními masivy. Právě tato pole byla již v roce 1953 využita pro vznik tankové střelnice, která byla určena pro střelbu z děl plné ráže. Dále byla ve Vrchbělé vytvořena velká základna techniky. Československá armáda využívala Vrchbělou ve velké míře. Střelby probíhaly jak ve dne, tak v noci. Příjezdová cesta ke střelnici byla tvořena dlážděnou cestou od nádraží z Bělé. Využity byly i původní domy Vesnice Vrchbělá, které sloužily jako ubytovací jednotky pro důstojníky.
1953 – Střelnice s detailem stanového městečka a stání techniky (Zdroj: Mapy kontaminace Cenia)
Mimoňské učební centrum
Sovětská armáda začala po roce 1968 budovat ve Vrchbělé moderní výcvikové centrum, které sahalo až do Kuřívod. Důvodem k výběru lokality byla členitost a různorodost terénu. Cílem bylo vytvoření moderního výcvikového polygonu, který by plnil potřeby výcviku nejenom sovětské strany, ale i dalších armád Varšavské smlouvy, včetně československé armády. Sověti tento polygon nazývali jako „Mimon’skiy Uchebnyy Tsentr“.
Budovy střelnice v roce 1993, řízení terčů (autoři uvedeni pod fotkou)
Vodní tok potoka Bělé a soustava rybníků umožňovaly vznik trenažerů pro brodění techniky a stavbu mostů. Hluboké a členité lesy posloužily tankodromu, který částečně využíval i historických kupeckých stezek, například Mělnické nebo Mariánské. Lesy dále posloužily jako prostor pro nácvik budování cvičných polních postavení a štábů. Ještě dodnes jsou lesy okolo Bělé poseté zákopy, okopy a propadlými úkryty.
Stavba pontonu v Bělé (Zdroj: www.odnoklassniki.ru)
Střelnice
Střelnice byla po příchodu sovětů rozšířena a modernizována. V té době se však dá hovořit o technologické špičce. Vnitřní palposty střelnice byly vybaveny speciálním zařízením, které sloužilo obrněným vozidlům pro simulaci střelby za jízdy, tzv. houpačkou. Pojezdové dráhy pro terče byly tvořeny úzkokolejnou dráhou. Silové a telefonní kabely v prostoru střelnice měly speciální pancéřový oplet, který zamezoval prostřelení.
Generálská pozorovatelna, houpačky a úzkokolejná dráha (Zdroj: www.odnoklassniki.ru)
V jedné z budov se nacházel kanón tanku T-72, který sloužil výcviku nabíjení. Další objekt, tentokrát na kraji střelnice, byl trenažér taktiky tankového útoku a obrany, kde byly makety tanků ovládané elektricky na vodičích v modelované krajině.
Na střelnici však nestřílely pouze tanky. Vystřídalo se zde velké množství hlavňových systémů. Při použití granátů s raketovým pohonem mohla být dostřelová vzdálenost až 22 km. Aby nedošlo při střelbách na kratší vzdálenosti k přestřelům, používala se praktická zábrana. Zábranou byla trubková hrazda, která znemožňovala zvednout kanón nad určitou úroveň.
Palposty na střelnici Vrchbělá (Zdroj: www.odnoklassniki.ru a Václav Bilický)
Celková délka střelnice byla cca 4km. Ovšem hovoříme o vzdálenosti včetně dvou protipožárních pásů. Pojezdové rampy pro terče se nacházely ve vzdálenosti cca 700m – 1 800m. Protipožární pásy tvořily nezbytné ochranné pásmo střelnice. Díky explozím na dopadových plochách zde docházelo často k požárům. Spodní protipožární pásy měly délku 30 a 20m, boční pás pouze 15m. Údržba protipožárních pásů probíhala jednoduchým způsobem, stačilo je pravidelně rozjíždět pásovou technikou.
Protipožární pásy střelnice Vrchbělá + tankodrom (autoři uvedeni pod fotkou)
Právě požáry nebyly na vrchbělské střelnici ničím zvláštním, hořelo zde velmi často. V zadní části střelnice dokonce vzniklo apokalyptické území, které se nazývá Sychý nebo také Spálený les. Název přesně popisuje charakter tohoto lesa. Krátery, rozstřílená a ohořelá torza stromů, nevybuchlá munice v doutnajícím popelu…
Spálený nebo také Suchý les (autoři uvedeni pod fotkou)
Zázemí a administrativní část
Jižní a severní část Vrchbělé sloužila jako zázemí celého polygonu. Obsluhu zajišťovaly vybrané útvary SA, které zde sídlily. Jejich výčet je možno nalézt v tabulce níže. Útvary zde kompletně zařízené, mohli bychom zde najít třeba kotelnu, klub, ubikace mužstva, učebny, štáby, autoparky, ale i obchod, saunu nebo bazén. Pro ubytování důstojníků a jejich rodiny byly využity taktéž domy z původní obce.
1998 – Letecký snímek oblasti (Zdroj: Národní geoportál INSPIRE)
| Český název | Ruské označení | Číslo polní pošty |
| 563. samostatný ženijní prapor (dříve pontonový mostní) | 563 оисб | 15207 |
| 436. divizní školní centrum ženijních vojsk „Rozetka“ | 436 ДУЦ „Розетка“ | 02954 |
| Výcvikové centrum 15. gardové tankové divize | Уч.центр 15. гв.тд | 58539 |
| 278. gardový motostřelecký pluk 18. gardové motostřelecké divize | 278 гв. Мсп | 61026 |
| 275. gardový motostřelecký pluk houfnice Vrchbělá | 275-й гвардейский мотострелковый полк | 35057 |
Samozřejmě, nikde nechyběla dobová výzdoba. Památníky, cedule a nápisy zde byly prakticky na každém kroku. Jednalo se o moderní výcvikové centrum, které si zasluhovalo patřičnou výzdobu.
Dobová výzdoba (Zdroj: www.odnoklassniki.ru)
V 80. letech bychom v jižní části obce mohli nalézt 275. gardový motostřelecký pluk houfnice Vrchbělá nebo 563. samostatný ponton – mostový prapor.
Fotografie z jižní části městečka (Zdroj: www.odnoklassniki.ru)
Severní část obce obývali především ženisté, konkrétně se jednalo o 436. divizní školní centrum ženijních vojsk Vrchbělá „ROZETKA“, tento útvar měl v boční části střelnice své cvičné minové pole. V nejsevernějším cípu obce se nacházel také mohutný autopark.
Fotografie ze severní části městečka (Zdroj: www.odnoklassniki.ru)
Současnost
Osud Vrchbělé byl zpečetěn v roce 2010, kdy bylo rozhodnuto o výstavbě sportovně rekreačního areálu Vrchbělá. Většina staveb se vlivem krádeží nacházela v katastrofálním stavu a hrozilo jejich zřícení. V roce 2012 se začalo s bouráním. Nutno podotknout, že ani výstavba sportovně rekreačního areálu se neobešla bez potíží, především z důvodu zapojení bývalého ministra zdravotnictví (pana Ratha) do projektu. Zázemí střelnice je dnes zbouráno kompletně, někde již dokonce stojí nové budovy. V místě, kde sídlilo školící centrum ženistu, se dnes nachází automobilový okruh s několika dráhami. Jediným pozůstatkem jsou tak bunkry na střelnici, dopadové plochy, polámané stromy a spousty sovětského nepořádku.
Stav střelnice v roce 2008 (Autor: Patrik Jambor)
Video z roku 2008
Autor: Jakub Bouček
| PROFIL AUTORA | |
 
|
Patrik Jambor
Fotograf, badatel Fortifikaci se věnuji od roku 2007, kdy mě uchvátily opuštěné stavby ve vojenských prostorech obývaných dřívější sovětskou armádou. V těchto letech jsem je také začal navštěvovat. Protože jsem se již dříve věnoval fotografování, začal jsem mé návštěvy dokumentovat. Kamenem úrazu bylo, že sehnat informace k tomuto tématu bylo obtížné a stav budov v bývalých vojenských prostorech se zhoršoval každým dnem. Mým cílem se tak krom dokumentace stalo i bádání po informacích, které souvisí se vznikem/zánikem vojenských prostorů, staveb, ale i stavební činností obou armád mezi lety 1968 – 1989. Sekundárně se však věnuji i poválečnému období a situaci v 90. letech 20. století.
Kontaktovat mě můžete na emailu: jambor(zavináč)vojenske-prostory.cz
|
|
V článku jsem čerpal z následujících zdrojů, kterým patří i mé poděkování:
Dobové fotografie ze sociální sítě www.odnoklassniki.ru |
|
