Dispozice areálu

GPS souřadnice: 49.9313086N, 14.4743269E
Výstavba RVS v Libeři byla zahájena začátkem 50. let. Areál se v těchto letech znatelně lišil od současné podoby. Nenašli bychom zde třeba tesco domek naproti betonové kopuli, který byl dostavěn až v 70. letech. Modernější železobetonový podzemní objekt, byl dostavěn až v roce 1982.
Areál měl poměrně slušné zázemí, nechyběla kasárna s vlastní kuchyní a krytem, učebny, dílny, strážnice, garáž nebo třeba volejbalové hřiště. Na areál těsně navazovala i tři anténní pole s označením sever, západ, východ.

1 2 ►

Foto: Areál RVS v Libeři (Foto: Patrik Jambor)
 
VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKA
(prohlídku zahájíte kliknutín na odkaz)

Příjezdová cesta, dílny a kasárna
Tesco domek a kopule
Panorama ze stropu nového bunkru
 

Určení areálu

Areál zprvu sloužil Protivzdušné obraně státu a spadal tedy pod 17. spojovací pluk, součástí sítě Generálního štábu se stal až v roce 1982. Do této doby byl provoz veden ze středisek RVS 2 – Petřín, od roku 1977 z RVS 2 – Dřevčice a od 1. června 1982 právě z RVS 2 – Libeř.
Síť používaná Generálním štábem umožňovala jak komunikaci mezi velením ČSLA a libovolným útvarem, tak komunikaci mezi velením ČSLA s hlavním velením Varšavské smlouvy. Teprve až v roce 1985 začal být používán modernější komunikační systém s názvem BARS.
 

Betonová kopule

Konstrukce objektu odpovídá prototypům objektů z 2. světové války. Tvar objektu je zvolen tak, aby byl vysoce odolný proti leteckému bombardování a aby se přes něj případná rázová vlna přehoupla. Celý objekt je, zjednodušeně řečeno, jakousi hromadou železobetonu. Tloušťka vnější zdi objektu je úctyhodných 3,5 metru.

Objekt betonové kopule byl dříve nejdůležitější budovou areálu a sloužil jako RVS. V jeho spodním patře bychom našli technologie pro zajištění chodu objektu, jednalo se především o náhradní zdroj energie, nádrž na PHM, filtroventilaci a vzduchotechniku, ale třeba i vodárnu.
V horním patře byly umístěny samotné vysílače. Jejich existenci potvrzují především kabelové průchodky na stropě objektu. Přímo na stropě objektu byly umístěny i některé antény.

V 70. letech však vysílací sál kopule přestal dispozičně dostačovat a tak byl dostavěn vedlejší tesco domek, kam byla část vysílačů přesunuta. Tento domek pak plnil funkci vysílacího sálu a byl chráněn pouze valem zeminy.

Po dostavbě zodolněného podzemního objektu byla kopule předělána na energetické centrum. Byly odstraněny mohutné tlakové dveře a do spodního patra byly umístěny dva diesel agregáty ČKD, každý o výkonu 288kW. Další část objektu byla využita pro chlazení těchto dvou agregátů. Nádrž na PHM zůstala zachována. Horní patro bylo přepaženo, část byla využita jako elektrorozvodna a část pro umístění vzduchotechniky a filtrů.

Zodolněný podzemní objekt

Dle požadavku na umístění RVS Generálního štábu, byl v roce 1982 dokončen podzemní objekt, který obsahoval nejmodernější technologie a splňoval nejpřísnější požadavky. Nechyběly magnetické zámky, klimatizace nebo třeba servisní šachty pro manipulaci s technikou.
Přestože velikost objektu budí respekt, směny v objektu byly pouze trojčlenné, přítomen byl mechanik, operátor a velitel směny. Směna byla dvaceti čtyřhodinová, právě z toho důvodu v objektu nechyběla koupelna, kuchyňka, šatna a odpočívárna.

Srcem celého objektu byl vysílací sál, kde byly umístěny vysílače. Spojení se udržovalo dvoje, fonie a telegrafie – morse. Podle velikosti sálu si lze udělat představu, kolik technologií zde muselo být umístěno. Dříve bychom zde nalezli vysílače o výkonu 200W, 1kW, ale třeba i 5kW. Vysílače byly chlazeny vzduchem, proto v podlaze můžete nalézt výstupy chlazení. Ohřáty vzduch byl ze sálu následně odsáván a opětovně schlazen přes chladič. Před sálem se v menší předsíni nacházel ovládací pult pro spojovací techniku. Ve vedlejší místnosti je i telefonní ústředna. Jako rarita zde zůstal modulátor, který dokázal nahustit 24 kanálů do jednoho páru kabelu. Z vyprávění pamětníků víme, že se zde koncem 80. let nacházely vysílače R-102 a a R-140 a vysílalo se tedy na krátkých vlnách.

To co bychom v objektu hledali marně, byl dieselagregát, oba agregáty byly umístěny v kopulovitém objektu, jak už jsme zmínili dříve. Nechyběla tu však elektro rozvodna, jejíž součástí byl i ovládací pult, kde bylo možno ovládat nejenom magnetické zámky, ale i vzduchotechniku. Dále bychom zde nalezli místnost usměrňovače nebo akumulátorovnu.

Právě vzduchotechnika tvořila téměř 1/3 celého objektu. K nalezení zde byla klimatizace výrobce Janka Radotín, kompresor klimatizace a mohutné chladiče.
Kromě chlazení technologií, bylo ale potřeba zajistit i dýchatelný vzduch pro posádku, nechybí tak filtroventilační jednotka.
Proti rázové vlně je objekt zajištěn zalomeným tunelem sání, ale i elektricky ovladatelnými žaluziemi a tlakovými uzávěry. Pro případ plné izolace objektu je zde k nalezené i sklad tlakových lahví, za pomoci kterých bylo možné celý objekt přetlakovat.

Místnost klimatizace
 

Zánik areálu

Areál v Libeři je stále ve vlastnictví Armády ČR a jeho střežení zajišťují VLS a.s. Ještě do roku 2002 však armáda objekt využívala a proudily jím informace.
 

Dokumentární video

PROFIL AUTORA
	Patrik Jambor Fotograf, badatel Fortifikaci se věnuji od roku 2007, kdy mě uchvátily opuštěné stavby ve vojenských prostorech obývaných dřívější sovětskou armádou. V těchto letech jsem je také začal navštěvovat. Protože jsem se již dříve věnoval fotografování, začal jsem mé návštěvy dokumentovat. Kamenem úrazu bylo, že sehnat informace k tomuto tématu bylo obtížné a stav budov v bývalých vojenských prostorech se zhoršoval každým dnem. Mým cílem se tak krom dokumentace stalo i bádání po informacích, které souvisí se vznikem/zánikem vojenských prostorů, staveb, ale i stavební činností obou armád mezi lety 1968 – 1989. Sekundárně se však věnuji i poválečnému období a situaci v 90. letech 20. století. Kontaktovat mě můžete na emailu: jambor(zavináč)vojenske-prostory.cz
V článku jsem čerpal z následujících zdrojů, kterým patří i mé poděkování: Ministerstvo obrany ČR Publikace Historie spojovacího vojska Luboš Dokulil Mapy.cz

Komentáře

komentář(ů)