Obsah
Dispozice areálu
GPS souřadnice: 49.9313086N, 14.4743269E
Výstavba RVS v Libeři byla zahájena začátkem 50. let. Areál se v těchto letech znatelně lišil od současné podoby. Nenašli bychom zde třeba tesco domek naproti betonové kopuli, který byl dostavěn až v 70. letech. Modernější železobetonový podzemní objekt, byl dostavěn až v roce 1982.
Areál měl poměrně slušné zázemí, nechyběla kasárna s vlastní kuchyní a krytem, učebny, dílny, strážnice, garáž nebo třeba volejbalové hřiště. Na areál těsně navazovala i tři anténní pole s označením sever, západ, východ.
Foto: Areál RVS v Libeři (Foto: Patrik Jambor)
VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKA
(prohlídku zahájíte kliknutín na odkaz)
Příjezdová cesta, dílny a kasárna
Tesco domek a kopule
Panorama ze stropu nového bunkru
Určení areálu
Areál zprvu sloužil Protivzdušné obraně státu a spadal tedy pod 17. spojovací pluk, součástí sítě Generálního štábu se stal až v roce 1982. Do této doby byl provoz veden ze středisek RVS 2 – Petřín, od roku 1977 z RVS 2 – Dřevčice a od 1. června 1982 právě z RVS 2 – Libeř.
Síť používaná Generálním štábem umožňovala jak komunikaci mezi velením ČSLA a libovolným útvarem, tak komunikaci mezi velením ČSLA s hlavním velením Varšavské smlouvy. Teprve až v roce 1985 začal být používán modernější komunikační systém s názvem BARS.
Betonová kopule
Konstrukce objektu odpovídá prototypům objektů z 2. světové války. Tvar objektu je zvolen tak, aby byl vysoce odolný proti leteckému bombardování a aby se přes něj případná rázová vlna přehoupla. Celý objekt je, zjednodušeně řečeno, jakousi hromadou železobetonu. Tloušťka vnější zdi objektu je úctyhodných 3,5 metru.
Foto: Betonová kopule sloužící jako prvotní RVS (Foto: Patrik Jambor)
Objekt betonové kopule byl dříve nejdůležitější budovou areálu a sloužil jako RVS. V jeho spodním patře bychom našli technologie pro zajištění chodu objektu, jednalo se především o náhradní zdroj energie, nádrž na PHM, filtroventilaci a vzduchotechniku, ale třeba i vodárnu.
V horním patře byly umístěny samotné vysílače. Jejich existenci potvrzují především kabelové průchodky na stropě objektu. Přímo na stropě objektu byly umístěny i některé antény.
V 70. letech však vysílací sál kopule přestal dispozičně dostačovat a tak byl dostavěn vedlejší tesco domek, kam byla část vysílačů přesunuta. Tento domek pak plnil funkci vysílacího sálu a byl chráněn pouze valem zeminy.
Foto: Tesco domek sloužící jako provizorní vysílací sál (Foto: Patrik Jambor)
Po dostavbě zodolněného podzemního objektu byla kopule předělána na energetické centrum. Byly odstraněny mohutné tlakové dveře a do spodního patra byly umístěny dva diesel agregáty ČKD, každý o výkonu 288kW. Další část objektu byla využita pro chlazení těchto dvou agregátů. Nádrž na PHM zůstala zachována. Horní patro bylo přepaženo, část byla využita jako elektrorozvodna a část pro umístění vzduchotechniky a filtrů.
Foto: Interiér betonové kopule (Foto: Patrik Jambor)
Zodolněný podzemní objekt
Dle požadavku na umístění RVS Generálního štábu, byl v roce 1982 dokončen podzemní objekt, který obsahoval nejmodernější technologie a splňoval nejpřísnější požadavky. Nechyběly magnetické zámky, klimatizace nebo třeba servisní šachty pro manipulaci s technikou.
Přestože velikost objektu budí respekt, směny v objektu byly pouze trojčlenné, přítomen byl mechanik, operátor a velitel směny. Směna byla dvaceti čtyřhodinová, právě z toho důvodu v objektu nechyběla koupelna, kuchyňka, šatna a odpočívárna.
Foto: Zodolněný podzemní bunkr (Foto: Patrik Jambor)
Srcem celého objektu byl vysílací sál, kde byly umístěny vysílače. Spojení se udržovalo dvoje, fonie a telegrafie – morse. Podle velikosti sálu si lze udělat představu, kolik technologií zde muselo být umístěno. Dříve bychom zde nalezli vysílače o výkonu 200W, 1kW, ale třeba i 5kW. Vysílače byly chlazeny vzduchem, proto v podlaze můžete nalézt výstupy chlazení. Ohřáty vzduch byl ze sálu následně odsáván a opětovně schlazen přes chladič. Před sálem se v menší předsíni nacházel ovládací pult pro spojovací techniku. Ve vedlejší místnosti je i telefonní ústředna. Jako rarita zde zůstal modulátor, který dokázal nahustit 24 kanálů do jednoho páru kabelu. Z vyprávění pamětníků víme, že se zde koncem 80. let nacházely vysílače R-102 a a R-140 a vysílalo se tedy na krátkých vlnách.
Foto: Vysílací sál a přilehlé prostory (Foto: Patrik Jambor)
To co bychom v objektu hledali marně, byl dieselagregát, oba agregáty byly umístěny v kopulovitém objektu, jak už jsme zmínili dříve. Nechyběla tu však elektro rozvodna, jejíž součástí byl i ovládací pult, kde bylo možno ovládat nejenom magnetické zámky, ale i vzduchotechniku. Dále bychom zde nalezli místnost usměrňovače nebo akumulátorovnu.
Foto: Energetické zázemí (Foto: Patrik Jambor)
Právě vzduchotechnika tvořila téměř 1/3 celého objektu. K nalezení zde byla klimatizace výrobce Janka Radotín, kompresor klimatizace a mohutné chladiče.
Kromě chlazení technologií, bylo ale potřeba zajistit i dýchatelný vzduch pro posádku, nechybí tak filtroventilační jednotka.
Proti rázové vlně je objekt zajištěn zalomeným tunelem sání, ale i elektricky ovladatelnými žaluziemi a tlakovými uzávěry. Pro případ plné izolace objektu je zde k nalezené i sklad tlakových lahví, za pomoci kterých bylo možné celý objekt přetlakovat.
Foto: Vzduchotechnika v zodolněném bunkru RVS (Foto: Patrik Jambor)
VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKA
(prohlídku zahájíte kliknutín na odkaz)
Zánik areálu
Areál v Libeři je stále ve vlastnictví Armády ČR a jeho střežení zajišťují VLS a.s. Ještě do roku 2002 však armáda objekt využívala a proudily jím informace.
Dokumentární video
https://www.stream.cz/prisne-utajovana-mista/10006545-vysilacka-do-moskvy-cela-verze
PROFIL AUTORA | |
![]() ![]() |
Patrik Jambor
Fotograf, badatel Fortifikaci se věnuji od roku 2007, kdy mě uchvátily opuštěné stavby ve vojenských prostorech obývaných dřívější sovětskou armádou. V těchto letech jsem je také začal navštěvovat. Protože jsem se již dříve věnoval fotografování, začal jsem mé návštěvy dokumentovat. Kamenem úrazu bylo, že sehnat informace k tomuto tématu bylo obtížné a stav budov v bývalých vojenských prostorech se zhoršoval každým dnem. Mým cílem se tak krom dokumentace stalo i bádání po informacích, které souvisí se vznikem/zánikem vojenských prostorů, staveb, ale i stavební činností obou armád mezi lety 1968 – 1989. Sekundárně se však věnuji i poválečnému období a situaci v 90. letech 20. století.
Kontaktovat mě můžete na emailu: jambor(zavináč)vojenske-prostory.cz
|
V článku jsem čerpal z následujících zdrojů, kterým patří i mé poděkování:
Ministerstvo obrany ČR |