Dispozice areálu

GPS souřadnice: 50.3891333N, 14.9368486E
Areál nedaleko obce Chloumek byl výrazně větší, než objekty v Jirnech nebo Hradešíně. Bylo tomu tak z důvodu, že se jednotlivá anténní pole nacházela tentokrát v přímé blízkosti objektu RVS a nebyla vyvedena mimo areál. Oproti starším stanicím přibyly i zodolněné okopy pro techniku. Opět zde najdeme kasárenskou budovu a garáže se spojařskou dílnou, na jihozápadě areálu stojí i trafostanice. Díky fotografiím pamětníků a serveru fortifikace.net se můžeme podívat, jak dříve anténní pole vypadala. Anténu s kruhy, kterou můžete vidět na obrázku je rukávový dipól, ten se používal při komunikaci na vzdálenosti v řádu tisíců km. Záleželo na průměru rozpěrných kruhů.

1 2 ►

Radiové vysílací středisko

Objekt RVS měl dva vstupy. Jeden vstup vedl podzemní chodbou přímo z kasárenské budovy, tento vstup se používal za mírového stavu. Druhý vstup byl z povrchu a jednalo se o bojový vstup. Cesta v obou případech vedla k odmořovací smyčce. Veškeré vstupní dveře do objektu byly ovládány magnetickými zámky, které bylo možné otevřít pouze z energetického velínu.

Objekt můžeme opět rozdělit na vzduchotechnickou část, energetickou část a část pro vysílací techniku. Nechybělo samozřejmě zázemí pro službu vykonávající obsluhu. Zázemí bylo poměrně luxusní, nechyběla místnost odpočinku, kuřárna, kuchyňka, umývárna a toaleta.

Vzduchotechnická část obsahovala především tlakové uzávěry, hrubé a jemné prachové filtry, ale třeba i kolektivní filtry, které chránily obsluhu před otravnými látkami. Veškerá filtroventilace byla ovšem výkonnější a prostornější, než ve starších stanicích. Nechybělo ani sání vzduchu s elektricky ovládanými žaluziemi, které bylo možno dálkově uzavřít. Díky tlakovým lahví bylo možné vytvořit v objektu přetlak a zamezit tak průniku otravných látek do prostoru krytu, kdyby filtroventilace selhala.
To ale není vše, co zdejší vzduchotechnika uměla, její součástí byly kompresory a klimatizační jednotka Janka Radotín, která se starala o účinné chlazení technologií. Vzduch už tak nebylo potřeba složitě rozptylovat okolo objektu.

Energetická část byla tvořena elektrickou rozvodnou, náhradním zdrojem elektrické energie a akumulátorovnou. V případě bojové pohotovosti se musel objekt odpojit od veřejné napájecí sítě a napájení přešlo na diesel agregát o výkonu 160kW, tedy dvojnásobně výkonný agregát, než byl ve starých objektech.

Vysílací sál objektu v Chloumku obsahoval množství vysílačů o výkonu 200W, 1kW až po 5kW. Opět nechyběl ovládací panel pro obsluhu. Vedle něj byl i kontrolní přijímač.
V místnosti bylo ještě jedno důležité zařízení, anténní přepojovač, za jehož pomoci se obsluha připojovala k jednotlivým anténám nebo polím. Díky historickým fotografiím a serveru fortifikace.net si můžeme ukázat, jak to dříve v nitru vysílacího sálu ve Chloumku vypadalo.

Vysílané informace

Spojení se udržovalo dvoje, fonie a telegrafie – morse. Z výpovědi pamětníků víme, že Chloumek neudržoval stálé krátkovlnné spojení. Ovšem radio-reléové spojení bylo udržováno neustále.
Jako záloha kabelového spojení bylo použito radio-reléové spojení. Staré objekty měli RDM a nové KPR. Jednalo se o relativně úzký paprsek s nízkým výkonem, který nebylo prakticky možné zaměřit a rušit. KPR a byla to moderní verzí klasické RDM a z pohledu uživatele šlo o obrovský rozdíl. KPR totiž byla absolutně bezobslužná (nemluvě o velikosti).

Telegrafie běžela sice nepřetržitě 24 hodin, ovšem pouze cvičně. Byly vytvořeny tabulky, které napodobovaly zašifrované zprávy. Telegrafista v přijímacím středisku, tabulku odeslal a vzápětí ji přijal od svého protějšku ve vysílací stanici. Následně se kontrolovala shoda. V případě ostrého použití by provoz fungoval stejně, jen tabulka by přišla prostřednictvím dálnopisu z VS a odpověď by byla do VS předána stejnou cestou.
Jednalo se zřejmě o zálohu pro případ velkého rušení. Radista by pouze místo u výstupu na vysílač seděl u dálnopisu. I tento způsob komunikace procházel pravidelným ověřením funkčnosti. Průběh ověřování byl ale trochu odlišný. U dálnopisu seděl operátor, který četl tak zvané „vozduchy“ (pozice letadel z planžetů) a po telefonní lince je hlásil na VS.

Fonie se zpravidla prověřovala denně. Na pokyn z VS byly v příslušném středisku zapnuty vysílače, následně bylo navázáno a tak zvaně odladěno spojení. Na kabelovém závěru byla linka přepojena na VS, kde DOZOR provedl zkoušku, a spojení bylo ukončeno. Rozhovor byl veden výhradně v kódovaných slovech, obzvlášť veselé podle pamětníků bylo, když se občas po nějaké chvilce dohadování, co že je to na druhé straně za blba, zjistilo, že směna o půlnoci zapomněla překódovat tabulku.
Dále bylo také testováno vysílání pro „Svitavy“. Zařízení „SVITAVA-75″ bylo svolávací zařízení pro vojáky z povolání. V podstatě fungovala tak trochu podobně jako klasický pager. Jeho účelem bylo svolat vojáky při bojové pohotovosti nebo případné mobilizaci státu.
Jednou z linek, které si zaslouží pozornosti, byla tak zvaná „Stovka“. Jednalo se totiž podle všeho o vševojskovou linku, jejímž prostřednictvím se vyhlašovala mobilizace. I když byly linky každého půl roku přečíslovány, této lince číslo 100 v nějaké podobě vždy zůstalo.
 

Ukončení provozu

Provoz ve Chloumku byl ukončen v roce 1999, objekt je však stále ve vlastnictví AČR a je střežen strážní službou VLS a.s. V minulosti však už padly návrhy na jeho odprodej a tak lze očekávat, že dřív nebo později bude objekt prodán.
 

Dokumentární video

PROFIL AUTORA
	Patrik Jambor Fotograf, badatel Fortifikaci se věnuji od roku 2007, kdy mě uchvátily opuštěné stavby ve vojenských prostorech obývaných dřívější sovětskou armádou. V těchto letech jsem je také začal navštěvovat. Protože jsem se již dříve věnoval fotografování, začal jsem mé návštěvy dokumentovat. Kamenem úrazu bylo, že sehnat informace k tomuto tématu bylo obtížné a stav budov v bývalých vojenských prostorech se zhoršoval každým dnem. Mým cílem se tak krom dokumentace stalo i bádání po informacích, které souvisí se vznikem/zánikem vojenských prostorů, staveb, ale i stavební činností obou armád mezi lety 1968 – 1989. Sekundárně se však věnuji i poválečnému období a situaci v 90. letech 20. století. Kontaktovat mě můžete na emailu: jambor(zavináč)vojenske-prostory.cz
V článku jsem čerpal z následujících zdrojů, kterým patří i mé poděkování: Ministerstvo obrany ČR AHNM MO ČR Luboš Dokulil kalemm http://forum.fortifikace.net

Komentáře

komentář(ů)