BPRS a VPRS

GPS bližná: 50.2338158N, 14.9528597E
GPS dálná: 50.2305292N, 14.9957028E

Tyto zkratky ve své nezkrácené verzi znamenají „blízká přívodní radiostanice a vzdálená přívodní radiostanice“. My si ale nyní vysvětlíme, co to přesně bližná a dálná jsou. Zjednodušeně se jedná o jakési návěstidla nebo také majáky, které piloty navádějí na osu přistávací dráhy. Pro úplnost dodáme, že dálná se zpravidla umisťuje na 4. a bližná na 1. kilometr od prahu dráhy. Dálná slouží zároveň i k navigaci během letu a bližná pouze pro přiblížení, protože má menší dosah.
Tento maják, je ve skutečnosti speciální anténa, která je tvořena kombinací všesměrové a směrové feritové pohyblivé antény. Celá soustava bývá doplněna některým systémem měření vzdálenosti od prahu dráhy. Může to být DME, GPS, nebo může přijímat vzdálenosti od služby řízení letového provozu, která je určuje z přehledového nebo přesného radiolokátoru. Oba tyto majáky jsou doplněny polohovými návěstidly, což je zařízení které vysílá signál nad sebe. Na palubě letadla je přijímač, který potom pilotovi opticky a akusticky signalizuje přelet tohoto návěstidla.

Prakticky pak přiblížení probíhá tak, že pilot přilétne na předepsané výšce na trať konečného přiblížení. Snaží se o aktivní přílet na dálnou. Na určité vzdálenosti začne klesat předepsaným režimem. Během klesání porovnává svoji skutečnou výšku s výškami, které má mít na daných vzdálenostech. Po přeletu dálné přepne na frekvenci bližné, letí směrem na ní a pokračuje v klesání. Nad bližnou by měl být pod oblaky a mít letiště v dohledu.

Při přiblížení na přistání za snížené viditelnosti s pomocí jediného, přelaďovaného ARK (automatický radiokompas) by nebyl schopen pilot udržet letoun trvale v ose dráhy v podmínkách snosu bočním větrem. Proto jsou letouny zpravidla vybaveny dvěma přijímači ARK (jeden se naladí na dálnou, druhý na bližnou, případně na jiný radiomaják) a ukazatelem s dvěma ručkami. Pokud jsou obě ručky v zákrytu, nachází se letoun na přímce, která prochází oběma radiomajáky, tedy v našem případě v prodloužené ose dráhy. V případě bočního větru pak ručky vykazují určitý úhel od osy letadla.

Bližnou a dálnou letiště Boží Dar však už dnes budeme hledat marně, byly srovnány se zemí. S jistotou však můžeme tyto majáky označit na letecké mapě. Oba objekty byly údajně vybaveny zodolněnými objekty, zlikvidovala je však po mnoha letech naše armáda.

Zdroj: Mapy.cz

V souvislosti s naváděcími prostředky na letišti Boží Dar musíme zmínit i jedno ze stanovišť sovětského naváděcího systému PRMG. Tento systém také obstarával správné navedení letadla na osu přistávací dráhy a poskytoval navigační informace pro úspěšné přistání. Přesněji, na tomto stanovišti se nacházel maják KRM.
GPS: 50.2378844N, 14.8973886E

Obrana letiště Boží Dar

GPS kasárna útvaru: 50.2256164N, 14.8773600E
Bojovou pohotovost na Božím Daru držely protiletadlové raketové baterie spadající pod 15 gardovou tankovou divizi. Podle OK.ru se jednalo o útvar s číslem polní pošty 58539. Útvar nesl označení „Samostatná četa protivzdušné obrany Milovice“. V jeho výzbroji bychom našli pestré množství techniky, včetně baterií KUB nebo protiletadlového systému ZSU-23-4.

Muniční sklady

GPS: 50.2428997N, 14.9082186E
GPS: 50.2388792N, 14.9196972E
GPS: 50.2412208N, 14.9321183E
GPS: 50.2389667N, 14.9338883E
GPS: 50.2328578N, 14.9341561E

Nedílnou součástí letiště Boží Dar byly i sklady letecké munice. Těchto skladů bylo na letišti Boží Dar hned několik. Jednalo se vždy o stejnou, typizovanou stavbu, kterou bychom mohli najít i na jiných letištích. Každý sklad zásoboval určitý počet Úlů (zodolněných úkrytů letadel) nebo stojánek vrtulníků. Když už mluvíme o tak zvaných ÚLech, tak dodejme, že součástí každého ÚLu byl také menší muniční sklad, který se nacházel na jeho pravé straně. Zde byl ovšem skladován pouze tak zvaný palebný průměr letadla.
Letiště mělo i svůj externí muniční sklad, který se nacházel na kopci Kozí hřbet. Článek o tomto areálu si můžete přečíst zde. Další zodolněné sklady byly rozmístěny v různých částech letiště. Sklady munice pro vrtulníky byly v severozápadní části letiště, nedaleko stojánek vrtulníků.

Opravny letecké techniky

GPS: 50.2404369N, 14.9102919E
GPS: 50.2399714N, 14.9258167E
GPS: 50.2416725N, 14.9278053E

Opravny letecké techniky vznikly v Milovících ještě před rokem 1968. Výrobcem byly Vítkovické železárny. Opravna vrtulníkové letky se nacházela v severozápadní části letiště, hned pod stojánkami vrtulníků. Opravy pro stíhací letku byly situoványv severní části, zhruba v polovině prostoru letiště. Aby byla oprava provedena ideologicky precizně, nesmělo nikde chybět mnoho hesel, která měla techniky povzbudit. Kvalitní oprava byla zkrátka součástí socialistické cti.

Odpočívárny pro sloužící směnu

GPS: 50.2410703N, 14.9034753E
GPS: 50.2397481N, 14.9091958E
GPS: 50.2391436N, 14.9187853E
GPS: 50.2386322N, 14.9272842E
GPS: 50.2387042N, 14.9351017E
GPS: 50.2380322N, 14.9394428E
GPS: 50.2325142N, 14.9309669E
GPS: 50.2331997N, 14.9265983E

Těchto odpočíváren bylo na letišti několik. Vždy se jednalo o přízemní budovu, kde odpočívající piloti drželi pohotovost. Za zmínku stojí, že jedna z budov pohotovostní služby byla bohatě zdobená socialistickými motivy. Podle dostupných informací byla právě tato budou určena pilotům strojů s významným nákladem, kteří prováděli mezinárodní přelety.

Věž řízení letového provozu.

GPS: 50.2382836N, 14.9251794E

Věž řízení leteckého provozu byla nejdůležitější budovou na celém letišti. Právě odsud udělovali dispečeři pokyny, rady a informace pro zajištění bezpečného leteckého provozu. Prioritou bylo udržení bezpečnosti na letištní dráze a blízkém vzdušném prostoru.

Letecká škola

GPS: 50.2393878N, 14.9273950E

Milovické letiště mělo i svoji leteckou školu, kde probíhal výcvik nových pilotů. Piloti samozřejmě nelítali ihned ve stíhačkách. Pro jejich výcvik bylo na letišti umístěno několik vrtulových strojů. Teprve po nalítání určitého počtu hodin pilot „přesedlal“ do výcvikových stíhacích strojů.

Štáb 131. smíšené (Novgorodské) letecké divize

GPS: 50.2445936N, 14.9250942E

Právě zde sídlilo velitelství celé letecké divize dislokované v Milovicích. Mnohdy je za štáb mylně označována výše zmíněná budova letecké školy.

LPH

GPS: 50.2416700N, 14.9085681E
GPS: 50.2419933N, 14.9106500E
GPS: 50.2459406N, 14.9254672E

Letecké pohoné hmoty (LPH) byly dlouhou dobu dopravovány na letiště Boží Dar produktovodem vedoucím z Čachovic. Tento ropovod byl však později poškozen, Sověti místo úniku obložili drny, čímž značně dekontaminovali podzemní vody. Skladovací nádrže LPH se nacházely poblíž Čachovic a Vanovic. LPH pak byly převáženy na letiště v cisternách. Ještě dodnes je možno na letišti zahlédnout množství valů, které sloužily jako stání cisteren s LPH. Více o produktovodu se můžete dočíst v článku Milovice – produktovod.
 

Úkryty

GPS: 50.2395139N, 14.9297439E

V celém areálu letiště bylo vybudováno několik pěchotních úkrytů z prefabrikátu typu USB a SBK. Odolnost těchto úkrytů však zajišťovala ochranu pouze proti střepinám, nikoliv proti přímému zásahu. Největším bunkrem v areálu bylo provizorní letecké stanoviště, které mělo plnit funkci záložního velitelského stanoviště pro leteckou službu. Jednalo se o podzemní objekt, konstrukčně vycházející z úkrytu letadel, tento byl však přepažen a bylo tak vytvořeno patro. Volací znak úkrytu byl „Laň“. Objekt však nebyl nikdy dokončen. Zřejmě se jednalo o náhradu za objekt poblíž lokality U Lípy, na který se můžete podívat v tomto článku. Je tomu již pár let, co objekt měla ve správě parta nadšenců.

Zodolněné úkryty letadel (ÚLy)

Pro potřeby bezpečného ukrytí obsluhy a letadla před nebezpečnými šrapnely, bylo na letišti zbudováno několik zodolněných úkrytů letadel. Na pancéřových vratech ÚLu bývalo vždy uvedeno číslo Úlu a číslo stíhačky. Prodloužená verze měla 30 obloukových panelů, v celkové délce vnitřního stání 30m a šíře 12,88m. V zadní části byl lomený odtokový kanál o vstupní šířce a výšce 4m, za lomením je kanál k vratům v délce 7,35 m a šiře 3m. Výška v oblouku je 6,94 m. Na pravé přední straně jsou tři sklady o plošných rozměrech 4×6 m a úložnosti 24 m2. První sklad je muniční pro uskladnění palebného průměru letadla, v prostředním skladu je uložen stabilní měnič a zadní sklad je pro dispensor plnění leteckých pohonných hmot.
Mnohatunová vrata úkrytu jsou usazena na kolejnicích. Jejich otevírání fungovalo samospádem, takže k výjezdu letounu stačila v případě potřeby jen minimální obsluha. Zavření vrat bylo ovšem výrazně náročnější. K tomu byl totiž zapotřebí minimálně automobil, v ideálním případě naviják. V sovětském pojetí ale pravděpodobně stačilo sehnat dostatečně velkou skupinu vojáků.

Stanoviště přehledového radiolokátoru a výškoměru

GPS: 50.2144656N, 14.8919658E

Pro potřeby navádění na letištní dráhu bylo na letišti zřízeno i stanoviště pro přehledový radiolokátor a výškoměr. Toto stanoviště se nacházelo na Bohumilově. Podle svědectví pamětníka odsud vedl dálkový kabel přímo na letiště. Pamětník se ovšem zmiňuje i o dalším radaru, který stál údajně na těchto souřadnicích GPS: 50.2316919N, 14.9181319E

Zázemí hasičů

GPS: 50.2407564N, 14.9259650E
Nezbytná složka, která nechybí na žádném letišti, jsou hasiči. Jinak tomu nebylo ani na letišti Boží Dar. Jejich zázemí se nacházelo přímo v areálu letiště.
 

Další budovy

Výše jmenované budovy však nebyly na letišti jediné. Pokud znáte určení dalších budov nebo máte jejich fotografie, neváhejte nás kontaktovat na emailu: patrik.jambor(zavináč)fortifikace.cz. Společně tak můžeme určit funkci dalších budov a uchovat jejich fotografie pro další generace. Závěrem ještě doporučím prohlédnutí fotografií na mapách Google a Mapy.cz, které jsou z dané lokality celkem obsáhlé.
 

PROFIL AUTORA
	Patrik Jambor Místopředseda spolku Fortifikaci se věnuji od roku 2008, kdy mě uchvátily opuštěné stavby ve vojenských prostorech obývaných dřívější sovětskou armádou. V těchto letech jsem je také začal navštěvovat. Protože jsem se již dříve věnoval fotografování, začal jsem mé návštěvy dokumentovat. Kamenem úrazu bylo, že hledat informace k těmto stavbám bylo obtížné a jejich stav se zhoršoval každým dnem. V roce 2013 jsem potkal stejně zapáleného kolegu. Výsledkem bylo založení sdružení HDF z.s. a prezentace naší práce na webu fortifikace.cz. V osobním životě podnikám v oboru IT, přesněji se věnuji výstavbě optických sítí na území hl. m. Prahy, včetně zajištění obsluhy technologií a poskytnutí technické podpory jejím uživatelům. Kontaktovat mě můžete na emailu: patrik.jambor(zavináč)fortifikace.cz
V článku jsme čerpali z následujících zdrojů, kterým patří i naše poděkování: Vyprávění pamětníka, Pana Kubeše Dobové fotografie vojáků z galerie sítě Odnoklassniki www.odnoklassniki.ru Wotan Mapy.cz
Pravopisná korekce článku: Jakub Bouček

Komentáře

komentář(ů)