Zdravotnictví v Milovicích

GPS „medpunkt“ 15. gardové tankové divize: 50.2384414N, 14.8572836E
GPS nedostavěná nemocnice: 50.2381669N, 14.8639678E
GPS poliklinika: 50.2309131N, 14.8690211E
O zdravotní péči příslušníků sovětské armády bylo v Milovicích postaráno velmi dobře. Součástí každého většího útvaru v Milovicích byl takzvaný „medpunkt“, kde se vojákům dostalo základní ošetření. Těchto „medpunktů“ můžeme v Milovicích najít hned několik. Asi nejznámější „medpunkt“ se nachází poblíž bývalého stanoviště 15. gardové tankové divize.

Pro náročnější zákroky a ošetření civilního obyvatelstva ze SSSR však tyto „medpunkty“ nebyly dimenzované. Pacienty proto musela přijímat jiná zdravotnická zařízení. Ve vybraných nemocnicích jim proto byla zřízena „ruská část“. Tuto ruskou část provozovaly nemocnice v následujících městech: Mladá Boleslav, Jaroměř, Kostelec nad Černými lesy a Praha.

Neustále se zvyšující počet obyvatel stál v polovině 80. let za rozhodnutím, přistavět v Milovicích nemocnici a polikliniku, které by svou kapacitou dostačovaly pro poskytování zdravotní péče nejenom pro celou Milovickou posádku, ale i pro sovětské útvary v jejím okolí. Výstavbu nemocnice zajišťovaly sovětské útvary svépomocí, tomu však odpovídala i kvalita stavby. Tato cihlová nemocnice nebyla nikdy dostavěna a zbyla po ní jen hrubá stavba, která se později začala sama rozpadat. Stavba pak musela být z bezpečnostních důvodů stržena.

Opakem nemocnice byla poliklinika, její stavbu zajišťovala česká strana. Polikliniku se podařilo dostavět a vybavit. Ačkoliv byla budova plně funkční a vybavená, nebylo jí však komu předat, protože sovětská strana přestala administrativně existovat, nebylo tedy ani možné provést kolaudaci. Polikliniku po odchodu sovětské armády zakoupil český vlastník, který následně vybavení rozprodal a budovu nechal chátrat.

Důvody, proč zdravotnická zařízení v Milovicích potkal hrůzný osud, můžeme hledat nejspíš nejen v prosté morální nepřijatelnosti staveb, ale především v jejich dimenzování pro sovětskou posádku. Milovice zkrátka podobné stavby mohly v devadesátých letech jen těžko uživit. Náhradní využití se bohužel dodnes nenašlo.
 

Pitevna Milovice

GPS: 50.2244206N, 14.8612703E
Milovická pitevna je dodnes velmi zvláštním místem. Nahrává tomu i fakt, že je situována stranou jakýchkoli dalších budov. Pro mírně mrazivý pocit nám stačilo jen večer zhasnout světla v autě a nepozorovaně projet kolem. Přízemí objektu tvoří samotná pitevna, v prvním patře bývala kartotéka. Zajímavostí je, že objekt byl jako jediný v Milovicích napojen na nejmodernější pult centralizované ochrany. Čidla byla instalována na okenních tabulích a reagovala na jakýkoliv pohyb. V případě poplachu přijela hlídka z nedalekého štábu vojsk CGV. O malém poli na pravé straně objektu se povídá, že se zde pohřbívaly vnitřnosti z mrtvol. Tuto pověst jsme ovšem osobně neověřovali.

Důstojnický dům

GPS: 50.2292225N, 14.8765311E
Bývalý Důstojnický dům v Milovicích dnes slouží jako radnice města Milovice. Bez zajímavosti není, že Důstojnický dům byl vybudován Československou stranou, tedy tak říkajíc za naše peníze, a sovětské posádce následně v roce 1979 předán jako dar. Bylo zde divadlo se šesti sty sedadly, kinem, tanečním sálem, knihovnou a restaurací. Pravě zde byly vítány všechny nejvyšší sovětské delegace, které zavítaly do Milovic. Na schodech v těch dobách nechyběl stále připravený červený koberec. Stavba se dodnes může pochlubit největší (byť asi ne nejkrásnější) mozaikou v Evropě.

Základní škola a školka

GPS škola: 50.2266661N, 14.8664931E
GPS školka: 50.2340525N, 14.8648956E
Díky přítomnosti rodin sovětských vojáků z povolání bylo nutné v Milovicích zbudovat základní školu a školku. Dětem tedy mohlo být poskytnuto patřičné vzdělání, bez zdlouhavého dojíždění do škol v jiných VVP. Trochu komické je však situování mateřské školy, která měla přímý výhled na centrální „buzerplac“. Podle dimenzování obou budov je jisté, že dětí muselo být v Milovicích opravdu hodně. Pro úplnost dodáváme, že škola i školka byla určena výhradně pro děti sovětských vojáků a nedošlo tedy ke styku s českým obyvatelstvem, krom výřoční návštěvy školy v Lysé nad Labem, což bylo považováno za akt přátelství. Pro československé učitele to nebylo nic příjemného. Sovětské děti důstojníků byly velmi neukázněné a mnohdy došlo ze strany sovětských dětí k různým incidentům. Jak školka, tak škola, jsou dnes již po rekonstrukci. Z mateřské školy je bytový dům a základní škola dále slouží svému účelu.

Karpatsko dukelský památník

GPS: 50.2281569N, 14.8647117E
Za dob okupace sovětskou armádou pietní místo. Konaly se zde přísahy a pořádaly se sem zájezdy. Před památníkem nechyběly busty významných sovětských vojáků. Uvnitř památníku byla umístěna plastická mapa bojiště. Po odchodu sovětů byl právě památník jedním z prvních míst, která potkala průběžná devastace. Z celé výzdoby zbyly pouze tři busty sovětských vojáků, které nakonec našly své místo v zadní místnosti hospody U Vrtule, odkud je ovšem neznámý pachatel odcizil.

Centrální shromaždiště

GPS: 50.2335286N, 14.8629964E
Každý útvar v Milovicích měl většinou svoje shromaždiště v rámci kasárenského areálu. Bylo-li třeba býti na očích, došlo se s celým útvarem k centrálnímu shromaždišti, který byl přímo uprostřed města. Děti z nedaleké školky měly na buzerplac přímý vhled. Tento obrovský asfaltový plácek nesloužil jen procvičování vojenského pochodu. Pořádaly se zde i různé přehlídky a ceremonie.

Kulturní centrum Topolová

GPS: 50.2369650N, 14.8597122E
Jednalo se o rozsáhlé kulturní centrum tvořené jedním blokem budov. Dominantou byl kulturní dům s několika multifunkční místnosti, nechyběla typická obrazová výzdoba s propagandistickými motivy. Budovy okolo vnitrobloku podle některých informací sloužily jako ženská kasárna. Sověti si na kulturní vyžití potrpěli a tak součástí každého většího útvaru byl alespoň kinosál nebo rovnou kino, jehož programu podle pamětníků dominovaly filmy se sovětskou a armádní tematikou.

Útvar vládního spojení

GPS: 50.2369650N, 14.8597122E
Nedaleko od kulturního centra Topolová se nacházelo zázemí jednoho z nejdůležitějších útvarů. Řeč je o 304. samostatném praporu spojení, který spadal pod 7. spojovací brigádu vládního spojení KGB. Jednalo se o zcela samostatný útvar, nechybělo kino, kasárna, jídelna, ošetřvona, štáb nebo třeba autopark. Za zmínku opět stojí maximalistická obrazová výzdoba, které dominuje „dohlížející“ Lenin. Nedaleko kina byla dříve umístěna i skulptura zobrazující ruku držící samopal. Ačkoliv se jednalo o důležitý spojovací uzel, nikde zde nebyla k nalezení ústředna, která by provoz zajišťovala. Podle pamětníků se totiž nacházela pod sklepními prostory štábu, který už je však dnes srovnán se zemí. Informace o tomto útvaru budeme v budoucnu doplňovat.

Milovický bazén

GPS: 50.2321194N, 14.8654225E
Nedaleko bývalého centrálního „buzerplacu“, najdeme další z budov určených k trávení volného času. Sovětští vojáci měli k dispozici i svůj vlastní krytý a venkovní bazén. Pod bazénem potom nechybělo sportovní centrum.

Sklad zdravotníckého materiálu

GPS: 50.2270811N, 14.8715108E
Tato budova sloužila jako sklad zdravotníckého materiálu. Je skoro k nevíře, že tato skleněná mozaika vydržela až dodnes bez poškození. Možná to bude tím, že je totiž impozantně děsivá.

Telecentrum Milovice

GPS: 50.2303550N, 14.8716983E
Sověti měli v Milovicích i televizní vysílač, ten se nacházel nedaleko důstojnického domu, pod který i organizačně spadal. Náčelníkem telecentra byl plk. Zolotov. Nejednalo se však o tvorbu samostatného programu, ale pouze o retranslaci sovětského televizního kanálu „UPST – Ústřední program sovětské televize“. Telecentrum byl typizovaný panelový objekt, avšak pouze s přízemím. Uvnitř budovy bylo i malé studio, hlasatelna, zařízení pro převod kinofilmů na TV formát, vysílače, pomocná zařízení režie. Venku se nacházela minimálně dvě satelitní zařízení pro přímý příjem z TV družice Gorizont. Telecentrum disponovalo dvěma vysílači, které byly umístěny na výsuvných stožárech. Jednalo se o antény typu PD, které pracují v metrovém pásmu. K anténám vedl jediný koaxiální kabel většího průměru, bylo tomu tak z důvodu zamezení ztrát VF energie. Nahoře pak byla soustava dělících hlav, kde se energie rozdělovala do jednotlivých samostatných antén. Zajímavostí je, že věnec vysílacích antén, který byl na vrcholu výsuvného stožáru, vyrobila česká firma. Dnes je ovšem budova telecentra přestavěna k nepoznání na obytný dům.

Velitelství Střední skupiny vojsk SA

GPS: 50.2282728N, 14.8600392E
Milovice byly sídlem velení Střední skupiny vojsk sovětské armády. Jednalo se o rozlehlý areál, který tvořil „město ve městě“. Přestože štábní budovy nevybudovali přímo Sověti, je nutností se o tomto areálu zmínit. Jedná se však o obsáhlé téma a proto si jej rozebereme v samostatném článku, na který se dostanete zde.
 

Redakce novin Sovětskij Soldat a polní pošta

GPS: 50.2282728N, 14.8600392E
Tato budova nesla označení „Korpus 1“. Zde byla umístěna, jako součást štábního areálu, polní pošta a redakce novin Sovětskij Soldat. Sověti tak právě odsud mohli odesílat korespondenci do své domoviny, nebo získat propagandistické informace o dění v sovětské armádě.

Shanghai – centrum tankového vojska

GPS: 50.2381839N, 14.8600103E
Ne, nemýlíme se v názvu. Takto pojmenovali určitou část Milovic přímo Rusové, jednalo se o zázemí 29. a 95. tankového pluku, který byl dislokován v Milovicích. V dnešní době se v těchto místech rozkládá zábavní park Mirakulum. Celou severní část areálu kdysi zabíraly plechové garáže, kde parkovala obrněná technika. Název Shanghai si vysloužila především oblast v okolí ulice Lesní, kde stála příšerná dřevěná kasárna, což i Rusové dodnes označují za nejhorší místo Milovic.

PROFIL AUTORA
	Patrik Jambor Místopředseda spolku Fortifikaci se věnuji od roku 2008, kdy mě uchvátily opuštěné stavby ve vojenských prostorech obývaných dřívější sovětskou armádou. V těchto letech jsem je také začal navštěvovat. Protože jsem se již dříve věnoval fotografování, začal jsem mé návštěvy dokumentovat. Kamenem úrazu bylo, že hledat informace k těmto stavbám bylo obtížné a jejich stav se zhoršoval každým dnem. V roce 2013 jsem potkal stejně zapáleného kolegu. Výsledkem bylo založení sdružení HDF z.s. a prezentace naší práce na webu fortifikace.cz. V osobním životě podnikám v oboru IT, přesněji se věnuji výstavbě optických sítí na území hl. m. Prahy, včetně zajištění obsluhy technologií a poskytnutí technické podpory jejím uživatelům. Kontaktovat mě můžete na emailu: patrik.jambor(zavináč)fortifikace.cz
V článku jsme čerpali z následujících zdrojů, kterým patří i naše poděkování: Vyprávění pamětníka, pana Kubeše Obyvatelům Milovic Jan Pramen Marina Gusar Česká televize Wotan
Pravopisná korekce článku: Jakub Bouček

Komentáře

komentář(ů)