Letecké snímkování z roku 1991 (Zdroj: Laco Lahoda (CMA) – www.podzemi-cma.cz)

Rozčlenění troposférické sítě

Než si však povíme něco o kopci Šibák, musíme s velikou důležitostí zmínit, že celá troposférická síť Sovětského svazu se dělila na armádní síť, kterou obsluhovalo vojsko a vládní síť, jejíž obsluhu zajišťovaly útvary KGB. Tyto dvě sítě byly naprosto nezávislé. Armádní síť stanic byla tvořena 14 spojovacími uzly a byla podřízená vládní síti. Za zmínku stojí, že vládní troposférické uzly se většinou nacházely do 25Km od uzlů armádních.

Způsob fungování troposférické komunikace

Pojďme si taktéž vysvětlit, jak troposférická komunikace funguje. Princip je založen na odrazu vysílané vlny od tropopauzy – pro lepší pochopení si lze tropopauzu představit jako zrcadlo. Troposféra je část atmosféry sahající od zemského povrchu k tropopauze, jež odděluje troposféru od výše ležící stratosféry. Tato hranice je dána změnou teplotního gradientu. Na rovníku je troposféra ve výšce kolem 18 km, v mírných šířkách sahá k 11 km a u pólů dosahuje k 9 km.

Princip fungování troposférické komunikace

Délka troposférického skoku spoje je cca 150 – 300 km. Vysílání probíhá většinou v decimetrovém a centimetrovém pásmu, povětšinou ve frekvencí okolo 2GHz, 3,8GHz, 8,4GHz, 11GHz, a 14GHz. Komunikace je realizována na více frekvencích (kanálech) naráz. Přijímací zařízení je vybaveno sumátorem, který sílu signálu ze všech kanálů sčítá a pro komunikaci vybírá kanál s nejlepším signálem. Celý proces vysílání a příjmu je energeticky velmi nákladný. Vysílací výkon paraboly může mít až desítky kW, přičemž přijímaný signál bývá velmi slabý – jen asi 1 nW. Při odrazu o tropopauzu totiž dochází k obrovským ztrátám a pouze malá část je odražena zpět, v požadovaném směru. Proto jsou troposférické prostředky vybaveny vysoce výkonnými vysílači a vysoce citlivými přijímači.

Výhody troposférického spojení spočívají především v tom, že se jedná o směrový spoj, kde je velmi nízké riziko odposlechu komunikace nepřítelem. Další výhodou je fakt, že stanice na sebe nemusí vidět a tudíž odpadají komplikace s členitým terénem. Komunikace navíc umožnuje vícekanálové spojení.
Troposferická komunikace má ovšem i své nevýhody. Krom zmiňované energetické náročnosti může často docházet ke kolísání signálu a dropoutům. Troposféra totiž není stabilní a „dýchá“. Dalším vlivem je počasí, které dále komplikuje podmínky přenosu. Nebylo-li možné spojení s dalším uzlem realizovat, musela se komunikace přesměrovat přes jeden ze sousedních uzlů. Jednotlivé uzly měly více vysílačů, které byly natočeny požadovanými směry.
 

Historie troposférického uzlu na kopci Šibák

GPS starý areál: 50.2191406N, 14.8584422E
GPS nový areál: 50.2182106N, 14.8578950E
Hned na úvod upozorním, že celý komplex na Šibáku, měl areály dva. Starý a nový. Starý troposférický uzel byl vybudován ihned po příchodu sovětské armády. Ke komunikaci zde byly využity troposférické komplety R-410-10 a R-410-5, které umožňovaly využívat až 24 kanálů naráz. V následujících letech se mohla použitá technika lišit, podle aktuálně dostupné technologie. Dle výpovědi pamětníka byly ve starém areálu dvě velké parabolické antény. Jisté je však i napojení troposférické stanice na nedaleký štáb vojsk CGV s volacím znakem „Arsenal“.

Foto: Kopec Šibák (fotografie je z roku 2015)

Koncem 80. let dochází k výstavbě nového areálu, který je umístěn hned pár metrů, od areálu starého. Podle některých výpovědí však tento objekt nebyl dostavěn ani uveden do plného provozu. Na hlavní budovu areálu byly napojené i dvě věže, na kterých byly osazené troposférické antény. Tyto věže už však v areálu dnes neuvidíme, byly rozřezány do šrotu.
Pro nadšence bude možná zklamáním, že armádní uzly nedisponovaly žádnými podzemními prostory, tak jak tomu bylo u uzlů BARS.

1 2 ►

PROFIL AUTORA
	Patrik Jambor Místopředseda spolku Fortifikaci se věnuji od roku 2008, kdy mě uchvátily opuštěné stavby ve vojenských prostorech obývaných dřívější sovětskou armádou. V těchto letech jsem je také začal navštěvovat. Protože jsem se již dříve věnoval fotografování, začal jsem mé návštěvy dokumentovat. Kamenem úrazu bylo, že hledat informace k těmto stavbám bylo obtížné a jejich stav se zhoršoval každým dnem. V roce 2013 jsem potkal stejně zapáleného kolegu. Výsledkem bylo založení sdružení HDF z.s. a prezentace naší práce na webu fortifikace.cz. V osobním životě podnikám v oboru IT, přesněji se věnuji výstavbě optických sítí na území hl. m. Prahy, včetně zajištění obsluhy technologií a poskytnutí technické podpory jejím uživatelům. Kontaktovat mě můžete na emailu: patrik.jambor(zavináč)fortifikace.cz
V článku jsme čerpali z následujících zdrojů, kterým patří i naše poděkování: Výpověď odborníka, pana Miroslava Andonova Výpověď odborníka, pana Jana Pramena Výpověď pamětníka, pana Aleše Kubeše Wotan Laco Lahoda (CMA) – www.podzemi-cma.cz Dobové fotografie vojáků z galerie sítě Odnoklassniki www.odnoklassniki.ru Mapy.cz
Pravopisná korekce článku: Jakub Bouček

Komentáře

komentář(ů)