Obsah
Vznik ubytovací části Božího Daru
Historii letiště jsme si již představili ve článku o letišti Boží Dar. Jeho obytná část byla zbudována až po příchodu sovětské armády. S výstavbou se začalo ihned po roce 1968. Bylo totiž nutné ubytovat sovětskou posádku, která obsluhovala celé milovické letiště, včetně rodinných příslušníků vojáků z povolání. Výstavbu zajišťoval takzvaný „strojbat“, tak se nazývaly stavební prapory. Konkrétně výstavbu na Božím Daru prováděl 1637. samostatný stavební prapor (p.p. 54396), který byl později přesunut do Ralska na letiště Hradčany a pak zase zpět do Milovic. Pamětníci z tohoto praporu vzpomínají na počáteční období, kdy nebyly k dispozici ubytovací kapacity a oni tak byli ubytováni ve stanech.
Jaká část byla k letišti přistavěna, si můžete prohlédnout v níže přiloženém snímku. Výstavba probíhala v sovětské režii, za účasti některých českých firem. Našli bychom zde kulturní dům, tělocvičnu, bazén, sauny, obchod, garáže, štáb, 2 spojovací uzly, sovětské památníky, teplárnu a především nespočet paneláků Kyjev.

Foto: Boží Dar v roce 1954 a 1991 (Zdroj: Mapy kontaminace Cenia a CMA)
Foto: Městečko Boží Dar (Zdroj: odnoklassniki.ru)
Život na Božím Daru
Ideální sovětské městečko však mělo i své „mouchy“. Tak jako v Milovicích, i zde se jednalo o izolované území, Boží Dar a Milovice byly dvě samostatné posádky. Kdo chtěl projít bránou, musel mít povolení. Budovy neměly patřičná stavební povolení. Doménou paneláků Kyjev byla především odfláknutá elektroinstalace a množství dalších problémů, které soudruzi nedomysleli. V jednom bytě žily povětšinou dvě rodiny. Přes vyjmenované skutečnosti však stavby vydržely stát dlouhou dobu a to i přes jejich devastaci. Rodiny sovětských vojáků z povolání se v nich však cítily příjemně a dodnes na Boží Dar v dobrém vzpomínají.
Foto: Městečko Boží Dar (Zdroj: odnoklassniki.ru)
Aby se sovětům na Božím Daru žilo lépe, pořádaly se na Božím Daru různé oslavy, tak jako v Milovicích. Nechyběl zde ani památník Lenina, kulturní centrum, nebo památník s letounem MIG-21. Nutno zmínit, že díky leteckému provozu byl zdejší obchod velmi dobře zásoben. Z pohledu materiální stránky zde Sověti nestrádali.
Foto: Kulturní a sociální vyžití v Milovicích (Zdroj: odnoklassniki.ru)
Armádní budovy na Božím Daru
Městečko Boží Dar však nesloužilo pouze jako ubytovny pro posádku letiště. Nacházely se zde i armádní budovy. Mezi nejdůležitější budovu patří zajisté velitelství 131. smíšené letecké divize. V této budově se nacházel i spojovací uzel „Garus“. Spojovací uzly zde byly celkově dva, druhý se nacházel nad Božím Darem a nesl název „Gorna“. Součástí městečka byl také rozsáhlý autopark pro techniku, která obsluhovala letiště.
Foto: Štáb 131. smíšené letecké divize a autopark (Zdroj: odnoklassniki.ru)
Foto: Spojovací uzel „Gorna“ (Zdroj: Jan Pramen)
Po odchodu sovětů…
Tak jako na ostatních místech v Milovicích i městečko Boží Dar hlídala část strážního oddílu, který se celkově skládal z 320 vojáků a 20 psů. Tento oddíl, bohužel nejen že nebránil krádežím, ale sám se na nich aktivně podílel. Někteří jeho členové byli později odsouzeni.
Než však začala samotná privatizace, bylo předloženo mnoho návrhů, co s městečkem na Božím Daru podniknout. Dle očekávání, žádný nevyšel.
Ani privatizace však žádný úspěch nepřinesla. Prodej nemovitého majetku měla v Božím Daru na starost organizace Privium. Hlavním kritériem bylo prodat vše, za každou cenu. Bohužel řada objektů zůstala jen na papíře a ve slibech. Navíc se začaly vyskytovat problémy s tím, co má být na smlouvě uvedeno a co ne. Jednání se protahovala a z objektů se začaly stávat ruiny zarostlé džunglí. Výsledkem jsou 4 zrekonstruované paneláky, který rozprodal soukromý investor.
Následujících 19 let budovy na Božím Daru postupně chátraly. Toto opuštěné městečko se stalo rájem military nadšenců, fotografů a zlodějů. Pořádaly se zde velké airsoftové akce Mogadisho a Stalingrad, se stovkami až tisíci účastníků.
V roce 2014 započalo bourání objektů na Božím Daru a tím skončila i jeho mnohaletá existence. Naší snahou je zachovat jeho odkaz pro další generace.
Foto: Smutný konec Božího Daru (Zdroj: Patrik Jambor – stav 2014)
PROFIL AUTORA | |
![]() ![]() |
Patrik Jambor
Místopředseda spolku Fortifikaci se věnuji od roku 2008, kdy mě uchvátily opuštěné stavby ve vojenských prostorech obývaných dřívější sovětskou armádou. V těchto letech jsem je také začal navštěvovat. Protože jsem se již dříve věnoval fotografování, začal jsem mé návštěvy dokumentovat. Kamenem úrazu bylo, že hledat informace k těmto stavbám bylo obtížné a jejich stav se zhoršoval každým dnem. V roce 2013 jsem potkal stejně zapáleného kolegu. Výsledkem bylo založení sdružení HDF z.s. a prezentace naší práce na webu fortifikace.cz.
V osobním životě podnikám v oboru IT, přesněji se věnuji výstavbě optických sítí na území hl. m. Prahy, včetně zajištění obsluhy technologií a poskytnutí technické podpory jejím uživatelům. Kontaktovat mě můžete na emailu: patrik.jambor(zavináč)fortifikace.cz |
V článku jsme čerpali z následujících zdrojů, kterým patří i naše poděkování:
Jan Pramen |
|
Pravopisná korekce článku: Jakub Bouček |