Foto: Areál ZVS 15. gardové tankové divize SA (Zdroj: Laco Lahoda (CMA) – www.podzemi-cma.cz)

Strážnice

GPS souřadnice: 50.2569681N, 14.8774397E
Strážnice byla umístěna v jihozápadní části areálu (označena číslem 1). Dnes už z ní sice mnoho nezbývá, ale pořízených fotografií si můžeme udělat obrázek o její velikosti.
K naprosté ruské klasice patří oddělené toalety. Ty nám ovšem mohou říci víc, než jen jaké byly sovětské hygienické návyky. Rusové měli pevně stanovené kvóty, kolik toalet musí být zbudováno pro určitý počet vojáků. A tak můžeme podle počtu toalet odhadnout i počty stálé osádky areálu či objektu. Ostraha tedy musela být v tomto případě početná.
Oplocení objektu bylo z dvojitého plotu doplněno ostnatým drátem. V celém areálu je množství okopů pro automobilní techniku. Zajímavostí bylo několik holých betonových plošinek s teplovodními radiátory trčícími z lesní půdy. Jednalo se o stanoviště stráží v zimním období.

Podpůrné budovy

GPS souřadnice: 50.2620781N, 14.8768014E
Chod celého ZVS vyžadoval pro plnění své funkce další podpůrné budovy. Rozložení budov (výseč číslo 2) směrem na východ bylo: kotelna, jídelna a kuchyně, dvě ubikační stavby, které však s postupem času podlehly zkáze. Kotelna měla ještě v roce 1993 velký plechový komín. Vzhledem k umístění v malebné přírodě a vybudovanému sociálnímu zařízení, mohla tato část areálu po odchodu sovětské armády sloužit jako dětský tábor, bohužel však k realizaci nedošlo.

Podpovrchová budova ZVS

GPS souřadnice: 50.2628719N, 14.8800578E
V ruštině tato budova nesla označení „Запасный командный пункт“, v překladu „Záložní velitelské stanoviště“. Rozsáhlá budova je zapuštěná pod úrovní terénu a disponuje i pozemním úkrytem typu pancíř 2PU, jehož konec byl improvizovaně zaslepen. Po odchodu sovětů byly ještě nad budovou zbytky nosných rámů pro uchycení maskovacích sítí. V budově bylo mnoho kanceláří, kinosál, telefonní ústředna, ale třeba i obrovská plastiková mapa Evropy. V úkrytu byly dříve k nalezení zbytky řídících pultů. Zapuštěnou budovu ZVS najdete ve výseči číslo 3.

1 2 ►

Uzel svazu „Travnik“

GPS souřadnice: 50.2638131N, 14.8836947E
Tak jako v předešlém případě se jednalo o maskovanou budovu uloženou v betonovém žlabu pod úrovní terénu (na plánku číslo 5). Oproti ZVS však budova neměla podzemní úkryt. Uzel svazu Travnik byl důležitý spojovací uzel telefonní, dálnopisné a radiové sítě. Spekuluje se zde i o možnosti satelitní (družicové) komunikace. Uzel svazu Travnik byl připojen na odbočku dálkového kabelu mezi objektem 605a a štábem CGV v Milovicích. V objektu se podle kabelových průchodek nacházelo mnoho spojovací techniky, s největší pravděpodobností se zde nacházela i zesilovací stanice a šifrovna. Posádka této budovy čítala cca 30 – 50 osob.

Anténní pole a spojařské dílny

GPS souřadnice: 50.2642092N, 14.8832764E
Hned vedle uzlu svazu Travnik lze ve výseči číslo 6 nalézt i pozůstatky po anténním poli. Ještě v roce 2016 jsou zde zbytky kovových patek pro dřevěné stožáry, ale stožáry samotné. Ty byly lepeny z několika vrstev dýhy a sloužily jako rozpěrné nosníky k ukotvení rukávové dipólové antény, ta se běžně používá pro spojení na vzdálenosti okolo 2 000km, záleželo na průměru rozpěrného kruhu.

Dieselovna

GPS souřadnice: 50.2645317N, 14.8819675E
Pokračujeme stále severním směrem a ve výseči číslo 7 narážíme na budovu, která sloužila jako dieselovna. Za bojové pohotovosti byl uzel svazu Travnik napájen pouze energií z elektrocentrál. Poblíž budovy se nachází i malý úkryt, který je vytvořen z betonových desek.

Prostor rozptylu

GPS souřadnice: 50.2644408N, 14.8806531E
Severovýchodní cípu areálu (výseč 8) připomíná rusý „gorodek“. K nalezení jsou zde dva betonové úkryty a jedna německá pozorovatelna z 2. světové války. Dříve zde byl i jeden plechový úkryt, který byl však v roce 2008 přesunut do šrotu. Především je zde ale velké množství okopů a rýh po telekomunikačních kabelech. V bunkrech jsou zbytky úchytů pro umístění pultů. Zřejmě zde stálo velké množství techniky, její obsluha byla přítomna ve zde vybudovaných úkrytech.

Vodní zdroj

GPS uvnitř areálu: 50.2635303N, 14.8803447E
GPS mimo areál: 50.2660258N, 14.8832628E
Celý areál byl soběstačný, měl tedy i své vlastní zdroje vody. Voda byla ale v Milovickém prostoru problém a tak nezbývalo nic jiného, než vyhloubit artéskou studnu. První se nachází východně od budovy ZVS a na plánku je označen číslem 4. Další vodní zdroj se nachází již mimo areál. Najdeme ho celkem lehce, stačí jít SV od výseče číslo 7, přejít silnici a zdroj bude na dohled. Druhý vrt je hluboký cca 30 – 40 metrů a je v lepším stavu, než vrt uvnitř areálu. Do vrtu je vsazena roura, na jejím spodním konci se nachází ponorné čerpadlo – nautila. Je zde dokonce vidět i mechanizmus, který drží trubku s nautilou – takzvaná žabka. Nautila se evidentně na konci vrtu stále nachází. Tyč s nautilou se do vrtu spouštěla skrze střechu.

PROFIL AUTORA
	Patrik Jambor Místopředseda spolku Fortifikaci se věnuji od roku 2008, kdy mě uchvátily opuštěné stavby ve vojenských prostorech obývaných dřívější sovětskou armádou. V těchto letech jsem je také začal navštěvovat. Protože jsem se již dříve věnoval fotografování, začal jsem mé návštěvy dokumentovat. Kamenem úrazu bylo, že hledat informace k těmto stavbám bylo obtížné a jejich stav se zhoršoval každým dnem. V roce 2013 jsem potkal stejně zapáleného kolegu. Výsledkem bylo založení sdružení HDF z.s. a prezentace naší práce na webu fortifikace.cz. V osobním životě podnikám v oboru IT, přesněji se věnuji výstavbě optických sítí na území hl. m. Prahy, včetně zajištění obsluhy technologií a poskytnutí technické podpory jejím uživatelům. Kontaktovat mě můžete na emailu: patrik.jambor(zavináč)fortifikace.cz
V článku jsme čerpali z následujících zdrojů, kterým patří i naše poděkování: Jan Pramen Miroslav Andonov Laco Lahoda (CMA) – www.podzemi-cma.cz
Pravopisná korekce článku: Jakub Bouček

Komentáře

komentář(ů)