Obec Bílina, leží 25 kilometrů vzdušnou čarou od Ústí nad Labem. Právě v její blízkosti byl, v rámci Akce Javor, na konci šedesátých let vystavěn jeden z trojice areálů, které měly sloužit k uložení jaderných zbraní a území Československé socialistické republiky.
Přestože má právě bílinský areál, v celkovém číslování areálů, číslo nejnižší, jeho označení bylo Javor 50 a další dva sklady nesly číslování 51 a 52, byl ze všech tří skladovacích areálů dostavěn jako úplně poslední. Výstavba depotů, která měla být ukončena do 31. prosince 1967 se totiž oproti původnímu plánu značně zpozdila a tak zatím co první dva jaderné depoty československá strana předala sovětským speciálním jednotkám v dubnu 1969, třetí objekt v Bílině byl sovětům do užívání předán až v prosinci 1969.
Areál Javoru 50 se svým fungováním nelišil od zbylých dvou areálů. Na ploše kolem 150 hektarů se nacházelo malé kasárenské město, s kapacitou ubytování až 170 vojáků i s jejich rodinami, autoparkem a dalšími obslužnými budovami. Bílinský útvar také podléhal přímé kontrole Moskvy, konkrétně Generálnímu štábu v Moskvě, 12. hlavní správě Ministerstva obrany SSSR.
I u Javoru 50 tak o zavážení či případném vydávání skladovaných zbraní, se tedy rozhodovalo mimo území Československa a na chod objektu neměla vliv nejen vláda ČSSR, ale ani Československá lidová armáda a dokonce ani tak zvaná Střední skupina sovětských vojsk, umístěná po srpnu 1968 na Československém území.
V jednom se z dnešního pohledu ale bílinský Javor přeci jen liší. Uvnitř samotných podzemních skladovacích objektů se totiž stále zachovaly originální popisky v ruském jazyce. Díky nim si tak lze udělat jasnější představu o fungování skladů a jejich jednotlivých částí.
Celkově ale areál Javoru 50 nedopadl nejlépe. Zatím co západočeský Javor 51 byl od roku 1993 využíván nejprve Českou národní bankou, která v něm po rozdělení federace uložila několik tun vyřazených mincí a bankovek, později, v roce 2006, v něm našly dočasný odpočinek ostatky 3800 německých vojáků, kteří na území Československa padli v průběhu druhé světové války a dnes najdeme v areálu muzeum, tak zbylé dva areály, včetně areálu v Bílině, takové štěstí neměly.
Areál Javoru 52 v Bělé pod Bezdězem sice slouží jako uprchlický tábor, respektive jako Zařízení pro zajištění cizinců, provozované Ministerstva vnitra, samotné sklady ale byly nejprve vykradeny, jeden vypálen a vstupy do nich byly nakonec zahrnuty. Z obslužných zařízení zbyly pouhé betonové fragmenty.
Areál Javoru 50 v Bílině dopadl ještě o něco hůř. I zde sice od roku 1990 fungoval uprchlický tábor, v roce 2006 ale byl uzavřen a od té doby se areál potýká se seriózností jednotlivých nájemců i vlastníků. Současným vlastníkem je občanské sdružení Soltán (v současnosti spolek), které původně deklarovala záměr přebudovat bývalá kasárna na domov důchodců či ústav sociální péče. V roce 2012 se ale ukázalo, že záměry sdružení jsou mírně jiné a ze zařízení se postupně stala klasická ubytovna. Sklady i obslužné objekty bílinského areálu byly postupně vykradeny. Samotné objekty skladů jsou v současnosti zavezeny zeminou.
GPS východní depot: 50.4972492N, 13.8349339E
GPS západní depot: 50.4984503N, 13.8319997E
| PROFIL AUTORA | |
 
|
Patrik Jambor
Místopředseda spolku Fortifikaci se věnuji od roku 2008, kdy mě uchvátily opuštěné stavby ve vojenských prostorech obývaných dřívější sovětskou armádou. V těchto letech jsem je také začal navštěvovat. Protože jsem se již dříve věnoval fotografování, začal jsem mé návštěvy dokumentovat. Kamenem úrazu bylo, že hledat informace k těmto stavbám bylo obtížné a jejich stav se zhoršoval každým dnem. V roce 2013 jsem potkal stejně zapáleného kolegu. Výsledkem bylo založení sdružení HDF z.s. a prezentace naší práce na webu fortifikace.cz.
V osobním životě podnikám v oboru IT, přesněji se věnuji výstavbě optických sítí na území hl. m. Prahy, včetně zajištění obsluhy technologií a poskytnutí technické podpory jejím uživatelům. Kontaktovat mě můžete na emailu: patrik.jambor(zavináč)fortifikace.cz |
| Pravopisná korekce článku: Jakub Bouček | |
