Obsah
První zmínky o plánech na umístění jaderných zbraní v Československu pocházejí z roku 1961, kdy je na základě záměru Ministerstva národní obrany, reálně ovšem na základě dlouhodobého nátlaku ze strany Moskvy, dne 30.8.1961, přijata dohoda o zavedení kompletů operačně taktických raket do výzbroje Československé lidové armády (ČSLA). V tom samém roce dochází k výstavbě prvních dvou těžkých dělostřeleckých brigád. Jednalo se o 311. a 321. těžkou dělostřeleckou brigádu. Výstavba třetí brigády byla zahájena v roce 1963, jednalo se o 331. tdb. Každá z brigád se jednou za tři roky účastnila bojových ostrých střeleb mimo území republiky.
Na počátku 60. let tak tedy sice ČSLA měla nosiče, které byly schopny nést jaderný materiál, neměla však k dispozici jaderné hlavice. Ty by byly ČSLA předány z území SSSR ale až v okamžiku, kdy byl vyhlášen daný stupeň pohotovosti. Záhy se ukázalo, že by si jen pouhá doprava hlavic vyžádala až 22 hodin. To znamenalo, že by Československý front musel zahájit útok bez prostředků jaderného napadení. Moskva proto dlouhodobě naléhala na československou stranu a 15. prosince 1965 tak došlo s podpisu „Dohody mezi vládou SSSR a vládou ČSSR o opatřeních ke zvýšení bojové pohotovosti raketových vojsk“.
Předmětem této dohody bylo, mimo jiné, vybudování tří speciálních skladů na československém území v rámci akcí nazvaných „Javor 50“, „Javor 51“, „Javor 52“. Sklady byly taktéž známé pod krycím jménem „Čáslav“. Díky těmto skladům se snížila doba dodání jaderných prostředků na požadované 3h. Sklady spadaly pod 12. Hlavní správu Ministerstva obrany SSSR (12. GUMO) a jejich obsluha byla zajištěna sovětskou posádkou, která nebyla podřízena střední skupině vojsk. V celém SSSR se nacházelo okolo 200 takovýchto speciálních objektů
Další významná změna, která se týkala raketových vojsk, nastala v roce 1972. Tehdy proběhla u raketových brigád ČSLA modernizace na kolový komplet 9K72 ELBRUS (v kódu NATO SS-1B SCUD-B). Komplet se skládal z odpalovacího zařízení 9P117M, raketa 8K14 měla dosah 300Km.
Roku 1983 dochází k posílení sovětské aktivity na československém území. Z kasáren Jaslo v Hranicích na Moravě se musí vystěhovat celá 11. dělostřelecké základna. Oficiálním důvodem je sice rekonstrukce, téměř okomžitě po vystěhování ČSLA, ale kasárna obsazují příslušníci sovětské armády. Právě do kasáren v Hranicích na Moravě se totiž z Ukrajiny přesunula sovětská 122. raketová brigádu, která měla ve výzbroji moderní komplet 9K76B Temp-S (v kódu NATO SS-12M „Scaleboard B“) s dosahem až 900km. Jaderná hlavice tohoto kompletu měla sílu 500kt. Jednalo se o odvetu za rozmístění raket Pershing – 2 na západě. Během roku 1984 byly ve VVP Libavá pro tuto brigádu zbudovány tři palebná postavení s vlastní skladovací kapacitou.
Posilovány jsou ale i síly ČSLA. V roce 1984 tak vznikl v rámci ČSLA 17. dělostřelecký oddíl velké mohutnosti, ve výzbroji oddílu byly samohybné kanóny 2S7 Pion (ráže 203mm) a samohybné minomety 2S4 Tulpan (ráže 240mm). I když tyto prostředky mohly teoreticky být použity i ke střelbě jadernou municí, jejich obsluha nebyla k použití této munice nikdy školena. Důvod byl prostý. V rámci ČSLA totiž byly před dělostřeleckými preferovány především raketové a letecké prostředky.
K další modernizaci vyzbroje ČSLA dochází v roce 1985, kdy jsou ve velmi omezeném počtu zařazeny do výzbroje 311. tdb zařazeny komplety 9K714 „OKA“ (v kódu nato SS-23 SPIDER). Dolet rakety byl 50-400 Km a jednalo se o velmi přesný prostředek, který však ve výzbroji ČSLA nevydržel dlouho. 8. prosince 1987 byla podepsána smlouva o likvidaci raket krátkého a středního doletu. Rusové do nich začlenili i rakety OKA, a tak bylo celkem 17 nosičů OKA, včetně nosičů zařazených do výzbroje ČSLA, do roku 1997 zlikvidováno.
Po událostech v roce 1989 dochází k rušení raketových brigád jako nepotřebné součásti armády. Všechny tři těžké dělostřelecké brigády byly zrušeny k 1. 11. 1991. Ve stejném roce dochází i ke zrušení 17. dělostřeleckého oddílu velké mohutnosti. Objekty akce JAVOR byly vyklizeny ve dnech 21. – 30.6.1990 a čs. armáda je převzala 1. 7. 1990. Podle některých informací ale některé z areálů reálně sověti začali vyklízet už v průběhu roku 1989. Ke stažení 122. raketové brigády SA došlo dokonce již v roce 1988. Tím prozatím skočila i historie jaderných zbraní v Československu.
Nutno dodat, že Československá strana nikdy hlavice fyzicky neobdržela, byla však na jejich převzetí plně připravena. Skladování jaderných zbraní přímo československými jednotkami bylo vyloučeno jednak z důvodu nedůvěry sovětů po roce 1968, za druhé sovětským podpisem pod „Smlouvou o nešíření jaderných zbraní do třetích zemí“ z 1. 8. 1968. Jaderné zbraně tak byly na území ČSSR skladovány sovětskou stranou a po vyhlášení rozkazu by došlo k jejich předání patřičným jednotkám.
Historie vývoje jaderných zbraníJaderné pumy Akce JavorHistoricko-politické souvislosti Raketové vojsko ČSLAVznik a organizace raketového vojska TR/OTR ČSLA Sklad letecké jaderné municeSklad speciální munice na Vininici 122. raketová brigáda SARaketová brigáda SA Hranice na Moravě Doporučená literaturaStudie – taktické jaderné prostředky ČSLA (fortifikace.net) |
 |
