Ralsko – Kuřívody – historie obce a seznam posádek

Sídelní celek byl založen na bezdězském panství Přemyslem Otakarem II. jako královské město Freistadt (Vristad, Svobodné Město) mezi lety 1264–1278, lokátorem byl pravděpodobně Hertvík z Kravař. První zmínka o městě je z roku 1279, kdy si královna Kunhuta, držená na Bezdězu, vyprosila návštěvu kostela sv. Jiří ve Vristadu. Původní název města ve 14. století vymizel a od 15. století se používal český název Kuřivody (původně Kuří Vody), od 17. století souběžně i německý název Hühnerwasser. Předpokládá se, že název vyjadřoval, že v obci byly jen velmi malé vodní toky (slabé pramínky, kde by se napojili jen kurovití ptáci) – nedostatek vody bránil i většímu rozvoji města.

Panovník Václav II v roce 1293 zdejší kostel učinil filiálním a v roce 1297 věnoval Kuřívody i s okolními vesnicemi Hynkovi z Dubé, patřícího do rodu Berků z Dubé. Hynek se zdržoval více na Housce, jeho dědic a syn stejného jména, tedy Hynek z Dubé, se věnoval roku 1337 zaležené Bělé pod Bezdězem. Když roku 1348 zemřel, majetek podědili synové Hynek a Jindřich. Později získal Kuřívody mladší Jindřich, který je uveden v listinách (Jindřich, řečený Berka z Dubé a pán na Housce) let 1363 a 1398 při dosazení nových farářů. Když Jindřich zemřel, získal městečko i s okolím a také Jestřebí Jindřich Berka starší. Je psán na listině z roku 1406, kdy dosazoval do kuřívodského kostela nového faráře. Téhož roku zemřel a Kuřívody měnily často své majitele, stále však z rodu Berků z Dubé. Když však Bohuchval Berka, sídlící na jím přebudovaném zámku Kuřívody po bitvě na Bílé hoře musel z království utéct, statek Kuřívody koupil roku 1622 mocný Albrecht z Valdštejna. V roce 1639 jej získal od císaře František de Grana a po něm Valdštejnové. Ti zde zůstali až do zestátnění v roce 1945.

Vzhled obce a její ráz se rapidně změnil. Dnes jeho krásu a jedinečnost připomíná jen několik původních staveb a fragmentů, které se více či méně dochovaly.  Centrum obce se nacházelo v místě dnešní křižovatky cest z Mimoně do Mnichova Hradiště a Bělé pod Bezdězem. V těchto místech stálo čtvercové náměstí, obklopené ze všech stran budovami. V jeho středu stál mariánský sloup. Dnes by měl své místo zhruba uprostřed dnešní vyasfaltované plochy. Budovy měly správní, obslužný a obytný charakter. Většina staveb byla dřevěná, postavená roubením s doškovou střechou. Jednou z takových největších staveb byla pošta, která stála v západní části, před dnešním motorestem. Na náměstí stály další roubené a hrázděné domy s ochozyv patře, ale také s podloubím v přízemí. Tyto stavby byly jedinečnou ukázkou lidové architektury v oblasti a jejich zničení je nenahraditelnou škodou. V jižní části náměstí stál hostinec, dnes je ale v těchto místech prázdná plocha, kde parkují kamiony. Jediné, co se dochovalo z původního náměstí, je parčík ve východní části. Dříve bylo toto místo osázeno javory do tvaru kříže. Do dnešních dnů se tento parčík zachoval asi ze dvou třetin. V blízkosti parčíku stála obecní studna, dnes je v těchto místech telefonní automat.

Z celé obce, která měla před svým zničením 226 domů, zbylo původních 16. Sedm rodinných domů je v západní části obce u silnice na Mimoň. Jedním z těchto domů je hostinec Bílý Jelen, další dva rodinné domy jsou situovány ve východní části obce u silnice směrem na Mnichovo Hradiště. Všechny tyto domy jsou opraveny a obydleny. Blízko náměstí stojí čtyři stavby, které mají vysokou historickou hodnotu. Jedná se o radnici s věžičkou, kde dnes sídlí městský úřad Ralsko. Za radnicí najdeme budovu společenského a informačního centra. Nejstarší stavbuou v obci je ranně gotický kostel svatého Havla. Po zrušení VVP Ralsko byl v dezolátním stavu a měl tankem poničenou část věže. I když je dnes již exteriér kostela dnes již opraven, jeho interiér je bohužel nenávratně zničen. Další původní stavbou je původní škola, která byla zrekonstruována a dnes slouží dětem z Kuřívod.

V západní části obce stojí zámek, který jako všechny původní stavby výrazně přítomností armády utrpěl. Dnes má sice opravenou střechu, ale zbytek stavby je ve velmi neutěšeném stavu. Poslední dvě původní stavby se nacházejí v severní části obce u silnice vedoucí k Židlovu. Jsou velmi zchátralé, dříve sloužily vojenským účelům. V jižní části Kuřívod najdeme bytovky po sovětských vojácích, které jsou dnes opraveny a obývány.

V Kuřívodech se zachovaly i dva pomníky obětem válek. Oba jsou u silnice Mimoň – Mnichovo Hradiště. První je věnován obětem rakousko – pruské války a stojí východně od obce. Druhý je věnován obětem první světové války a stojí v západní části obce. Tento pomník je však citelně poškozen, zmizel z něj stojící voják i kovová pamětní deska.

V jihozápadní části obce bylo koupaliště s betonovou hrází, které také sloužilo jako zásobárna vody v období sucha. Bylo zničeno vojenskou činností, dnes je připomíná pouze podmáčené místo zarostlé rákosím. Kuřívody měly také vlastní hřbitov s kaplí. Ten se nacházel asi 200 m za obcí po pravé straně u silnice na Bělou pod Bezdězem. Do dnešních dnů se však ze hřbitova nic nedochovalo. Hřibot byl již v roce 1960 těžkou technikou srovnán se zemí a dnes prostor hřbitova připomínají pouze vzrostlé lípy a javory, které byly původně vysázeny po jeho obvodu.

Hlavní komunikace, které vedly směr Mimoň, Mnichovo Hradiště, Bělá pod Bezdězem, Jezová a Židlov, jsou dodnes využívány a je zachován jejich původní rádius. V okolí Kuřívod byla pole a louky, dnes je zde pouze divoká step, která zde zbyla po tankových střelnicích. Je zajímavé, že na zdejších stepích není tak velké množství náletů, jako je tomu severněji na bývalých židlovských střelnicích. Jižně od Kuřívod stávala hájovna. Dnes ji připomíná pouze sklep a překrytá studna.

Městečko náleželo v letech 1947 až 1991 do vojenského výcvikového prostoru a za 44 let působení československých a sovětských vojsk téměř zaniklo. Armáda měla na celé město a jeho okolí dva vzájemně odlišné vlivy. Na jedné straně zachovala zcela téměř nedotčenou přírodu, na straně druhé téměř zničila výtvory lidské činnosti od pradávna.
 

Posádky sovětské armády působící v Kuřívodech


Zdroj: Václav Bilický – www.expozice-ralsko.estranky.cz

5. protiletadlová raketová brigáda

Historie 5. protiletadlové raketové brigády Kuřívody 80834 spadá do roku 1961, kdy byla zformována v Užhorodě (Ukrajina) jako 919 samostatný protiletadlový raketový pluk. Po včlenění do centrální skupiny vojsk operující po roce 1968 v Československu byla 5. raketová brigáda od roku 1968 vyzbrojena protiletadlovým raketovým komplexem S-75 (C-75) tento komplex měl v klasifikaci NATO název SA 2 „Guideline“. ЗРК С-75 mohl zasahovat cíle na vzdálenost až 43 km, v rozsahu výšek od 0,5 do 30 km a rychlosti cíle do 2300 km/hod.
Brigáda měla 3 prapory v celkovém osazení přibližně 333 vojáků. Na počátku osmdesátých let byla základní výzbroj změněna na protiletadlový raketový komplex středního dosahu 2K11 „Krug“, který byl prvním mobilním protiletadlovým
raketovým komplexem (PLRK) zavedeným do výzbroje sovětské armády. Tím se tak stal jakýmsi vzorem pro své následníky. 345. protiletadlová raketová brigáda měla ve výzbroji přibližně 27 mobilních ZRS 2K11 „KRUG“ (SA 4 Ganef).
Skupina se skládala ze štábu a tří praporů. Každý prapor měl 8 protiletadlových samohybných kanonů ZSU- 23- 4 nebo ZU- 23 ráže 23 mm, radiolokátor kruhového snímání 1S12 (Long Track) a tři baterie se ZRK 2K11 „krug“ (SA 4 anef).  Od roku 1980 se začalo s vyzbrojováním protiletadlovým raketovým komplexem ЗРК Бук-М1
Pátá protiletadlová raketová brigáda byla z Československa odsunuta v roce 1990 jako jedna z prvních jednotek na ruskou základnu Šuja (в/ч 02029, Ивановская обл.г.Шуя)
I když tato brigáda z pochopitelných důvodů nezanechala v Ralsku svou munici, byla při asanaci skladu Jabloneček nalezena, v hloubce asi 1m, cvičná hlavice 2K11Krug a dva zapalovače. Občas se našel některý ze 4 startovacích raketových motorů nebo části těl se stabilizátory.
 

27. gardový samostatný prapor spojení Kuřívody, 18. gardové motostřelecké divize

27. samostatný prapor spojení v Kuřívodech byl utajovanou posádkou. Svůj základní uzel měl v podzemí, v prostoru autodromu, a byl maskován krytým parkovištěm vozidel. Tímto uzlem procházel mezinárodní telefonní kabel do NDR. Rota radiového spojení zajišťovala chod posádek a spojení s 18. gardovou motostřeleckou divizí.
 

149. samostatný protitankový dělostřelecký oddíl Kuřívody

149. samostatný protitankový dělostřelecký oddíl Kuřívody byl dislokován do prostoru bývalého kuřívodského hřbitova a jeho okolí s obsazením 210 vojáků a 70 rodinných příslušníků. Ti, v samém začátku období dislokace oddílu, obývali tak zvané finské domky, které bylypostaveny jako první ubytovací komplex pro rodiny důstojníků. Park techniky zabíral podstatnou část prosotru, na kterém se dnes nachází kuřívodský kulturního domu.
Protitankový oddíl byl jednou z operativních skupin 18 gardové mechanizované divize, do které mimo jiné také patřil 106. samostatný prapor protichemické obrany v Kuřívodech.
 

898. samostatný prapor materiálního zabezpečení Kuřívody, 18. gardové motostřelecké divize

V Kuřívodech působil 898 Samostatný prapor materiálního zabezpečení. Tento univerzální prapor měl na starosti logistické zabezpečení v oblasti Kuřívod. Jeho sídlo bylo v prostorách dnešního motorestu. Byl zde autopark, stravovací zařízení, a skladové zařízení. Pro přesnost dodejme, že skladovacích zařízení bylo po celých Kuřívodech několik. Přestože téměř každý útvar měl svou vlastní čerpací stanici, významným objektem zde byl centrální sklad pohonných hmot. Pro potřeby 898 praporu byla také vystavěna nová prádelna. Tento prapor ale zdaleka nepřišíval jen knoflíky a nevařil boršč. Staral se také o munici uloženou cca dva kilometry od Kuřívod.
Prapor měl, pro zajištění plnění úkolů,  k dispozici celkem 5 automobilových rot (2 roty zabezpečovaly přepravu munice, 2 roty vozily v cisternách palivo, 1 rota přepravovala potraviny, oblečení a vojenské vybavení). Prapor disponoval i opravárenskou četou a četou materiálního zabezpečení, poštou a oddělením spojení, polními pekárnami, zdravotním střediskem.
 

106. samostatný prapor chemického vojska Kuřívody

Tento prapor čítal přibližně 500 chemiků, kteří zabezpečovali vojska v prostoru Ralsko. V roce 1989 byl prapor převeden do Stráže pod Ralskem, kde zůstal až do odsunu zdejšího tankového pluku. 1. rota praporu byla byla převelena do Děčína. Prapor měl za úkol zejména cvičit vojáky jiných útvarů v protichemické a protiradiační ochraně. Výcvik byl tvrdý a nekompromisní. Pro představu: U sovětské armády se při výcviku používal např. chlorpikrin. Tato bezbarvá, prudce jedovatá kapalina se používala jako chemická zbraň, nutí člověka nedobrovolně zavřít oči, silně dráždí plíce. Používání této chemikálive sovětskými vojsky dokládají mimo jiné nálezy ve Stráži pod Ralskem a na Libavé, kde byly nalezeny miny s tímto obsahem.
 

1322. Sklad munice Centrální skupiny vojsk (CGV) Kuřívody

Tento útvar měl tři hlavní a nespočet příručních skladů munice na území VVP Mimoň. Největší byl ovšem muniční sklad „Na chmelnici“ v Kuřívodech. Celkem v šesti ovalovaných halách byly uloženy stovky tun dělostřelecké, pěchotní a ženijní munice včetně trhavin. V dalších šesti ovalovaných skladištních kontejnerech byla připravena k okamžitému výdeji munice pro dělostřelce a tankisty. Druhou velkou muniční základnou byl sklad „Černá věž“ na půl cesty od Kuřívod do Mimoně před odbočkou na letiště a Skelnou Huť, po levé straně. V tomto skladu byla uložena munice pro dělostřelce a protitankové zbraně. Speciálním skladem byl potom sklad u rybníku „Vavroušek“, který ukrýval v odolných betonových sejfech převážně leteckou munici. Každá nově vybudovaná střelnice (Vrchbělá, Svébořice, Nový Dvůr, a kasárna na Hvězdově a na samotném letišti) měla svůj přechodný muniční sklad. Útvar 1322 ovšem nebyl určen pouze ke skladování, ale také ke komplexnímu zajištění ochrany přepravy a ke střežení objektů, které byly z hlediska ostrahy v té době nenarušitelné.
 

234. gardový samostatný ženijní – pyrotechnický prapor Kuřívody


Ženijní – pyrotechnický prapor v Kuřívodech byl v bojovém stavu a proto měl, včetně pontonové i ženijně silniční čety, druhé samostatné čety spojení a ženijně-poziční, a podpůrných jednotek, celkem 395 vojáků.
Ženisté, nejen z Kuřívod, ale i z Vrchbělé a Zákup, přispěli budoucí pyrotechnické očistě prostoru značným množstvím min a ženijního materiálu. Dokonce i při výstavbě svého vlastního štábu zakomponovali do základů stavby protitankové miny. Vytvořili ale také v celém prostoru Ralska tisíce různých okopů, zemljanek a jiných ženijních staveb. Koncem dvacátého století bylo v celém prostoru Ralska, právě díky činnosti tohoto praporu, k nalezení velké množství protitankových zátarasů. Kovové se sice samozřejmě rychle ztratily, ale betonové jehlany se v moha případech staly neodstranitelnou překážkou.
Na okraji střelnice ve směru na Kuřívody se nacházelo ženijní cvičiště, které bylo krátce po svém vzniku jakýmsi ukázkovým “gorodkem”. Později se však změnilo v prostor uložených, avšak již nikdy nevyzvednutých protitankových min.
 

Další zajímavá místa v Kuřívodech

Střelnice pěchotních zbraní Kuřívody

Střelnice pěchotních zbraní v Kuřívodech sloužila pro výcvik vojáků dislokovaných v Ralsku. Malé objekty podél asfaltové cesty sloužily jako výdejny střeliva. Protože u nich byla dřevěná podlaha a nápaditost vojáků byla bezmezná, našlo se zde při asanaci značné množství pěchotní munice a střel do granátometů a ručních protitankových granátů.
 

Tankodrom Kuřívody

Tankodrom v Kuřívodech sloužil pro výcvik řidičů a ostatních členů posádky v řízení tanku a bojových vozidel pěchoty. Kromě téměř 200ha plochy měl i svojí řídící věž, kolem které vedla cesta na jednu z největších skládek vojenského odpadu.
 

Věznice Kuřívody

Věznice jak pro praporčíky, tak pro řadové vojáky byla v prostoru U bílého jelena (dnes v majetku rodiny Léblových), což byl objekt velitelství 898. samostatného praporu materiálního zabezpečení a v těsné blízkosti KGB, (dnes v majetku rodiny Šiškových).

A jak prakticky uvěznění vojáků probíhalo? Připojujeme jednu osobní vzpomínku. “Zavřít vojáka bylo velmi jednoduché. U svého útvaru dostal tak zvanou krátkou zprávu o zatčení. Náš voják roty materiálního zabezpečení ve funkci řidič – promítač, vojín Kureščin Dimitrij Adolfovič, který měl ve vojenském klubu docela lehárnu, byl velitelem klubu potrestán za nepřítomnost bez povolení. Dostal tři dny vězení. Provinilý přišel do věznice, kde byl uložený trest vykonán, v případě horšího deliktu se odebral k výslechu na KGB. Co se stalo s naším vězněm nevím, velitel stráže totiž nevyplnil ani přijímací, natož propouštěcí část zprávy o zatčení.”
 

Vyznačení útvarů na letecké mapě:


Zdroj: Václav Bilický – http://www.expozice-ralsko.estranky.cz

 
Použité zroje a poděkování:
Václav Bilický – http://www.expozice-ralsko.estranky.cz/
Zaniklé Ralsko – http://www.zanikleralsko.cz/
Wikipedia – http://cs.wikipedia.org/wiki/Ku%C5%99%C3%ADvody
 

 

Komentáře

komentář(ů)

Štítky: ,

background