Radiové vysílací středisko Chloumek

V předešlém článku jsme Vám ukázali starší objekt sítě protivzdušné obrany státu. Nyní se podíváme na objekt modernější, který byl projektován v roce 1978 a uveden do provozu v roce 1981. Jedná se o objekt v obci Chloumek, nedaleko Mladé Boleslavi. Rozdíly ve velikosti objektu a použité technice jsou patrné už na první pohled. Samotná RVS byla opět dálkově ovládána, tentokrát již od počátku své existence z nového RPS v Kostelci nad Labem. Velitelství objektu se nacházelo ve Staré Boleslavi. RVS v obci Chloumek byla typově stejná jako RVS v Benátkách nad Jizerou, mírně se lišilo pouze uspořádání uvnitř objektu.

 

Dispozice areálu

GPS souřadnice: 50.3891333N, 14.9368486E
Areál nedaleko obce Chloumek byl výrazně větší, než objekty v Jirnech nebo Hradešíně. Bylo tomu tak z důvodu, že se jednotlivá anténní pole nacházela tentokrát v přímé blízkosti objektu RVS a nebyla vyvedena mimo areál. Oproti starším stanicím přibyly i zodolněné okopy pro techniku. Opět zde najdeme kasárenskou budovu a garáže se spojařskou dílnou, na jihozápadě areálu stojí i trafostanice. Díky fotografiím pamětníků a serveru fortifikace.net se můžeme podívat, jak dříve anténní pole vypadala. Anténu s kruhy, kterou můžete vidět na obrázku je rukávový dipól, ten se používal při komunikaci na vzdálenosti v řádu tisíců km. Záleželo na průměru rozpěrných kruhů.

no images were found


Foto: Anténní pole v Chloumku (Zdroj: kalemm – http://forum.fortifikace.net)

Foto: Areál RVS Chloumek (Zdroj: Patrik Jambor)
 

Radiové vysílací středisko

Objekt RVS měl dva vstupy. Jeden vstup vedl podzemní chodbou přímo z kasárenské budovy, tento vstup se používal za mírového stavu. Druhý vstup byl z povrchu a jednalo se o bojový vstup. Cesta v obou případech vedla k odmořovací smyčce. Veškeré vstupní dveře do objektu byly ovládány magnetickými zámky, které bylo možné otevřít pouze z energetického velínu.

no images were found


Foto: Vstupy do objektu (Zdroj: Patrik Jambor)

Objekt můžeme opět rozdělit na vzduchotechnickou část, energetickou část a část pro vysílací techniku. Nechybělo samozřejmě zázemí pro službu vykonávající obsluhu. Zázemí bylo poměrně luxusní, nechyběla místnost odpočinku, kuřárna, kuchyňka, umývárna a toaleta.

no images were found


Foto: Odmořovací smyčka a zázemí v RVS Chloumek (Zdroj: Patrik Jambor)

Vzduchotechnická část obsahovala především tlakové uzávěry, hrubé a jemné prachové filtry, ale třeba i kolektivní filtry, které chránily obsluhu před otravnými látkami. Veškerá filtroventilace byla ovšem výkonnější a prostornější, než ve starších stanicích. Nechybělo ani sání vzduchu s elektricky ovládanými žaluziemi, které bylo možno dálkově uzavřít. Díky tlakovým lahví bylo možné vytvořit v objektu přetlak a zamezit tak průniku otravných látek do prostoru krytu, kdyby filtroventilace selhala.
To ale není vše, co zdejší vzduchotechnika uměla, její součástí byly kompresory a klimatizační jednotka Janka Radotín, která se starala o účinné chlazení technologií. Vzduch už tak nebylo potřeba složitě rozptylovat okolo objektu.

no images were found


Foto: Vzduchotechnická část objektu (Zdroj: Patrik Jambor)

Energetická část byla tvořena elektrickou rozvodnou, náhradním zdrojem elektrické energie a akumulátorovnou. V případě bojové pohotovosti se musel objekt odpojit od veřejné napájecí sítě a napájení přešlo na diesel agregát o výkonu 160kW, tedy dvojnásobně výkonný agregát, než byl ve starých objektech.

no images were found


Foto: Energetické zázemí (Zdroj: Patrik Jambor)

Vysílací sál objektu v Chloumku obsahoval množství vysílačů o výkonu 200W, 1kW až po 5kW. Opět nechyběl ovládací panel pro obsluhu. Vedle něj byl i kontrolní přijímač.
V místnosti bylo ještě jedno důležité zařízení, anténní přepojovač, za jehož pomoci se obsluha připojovala k jednotlivým anténám nebo polím. Díky historickým fotografiím a serveru fortifikace.net si můžeme ukázat, jak to dříve v nitru vysílacího sálu ve Chloumku vypadalo.

no images were found


Foto: Spojovací technika v Chloumku (Zdroj: kalemm – http://forum.fortifikace.net)

no images were found


Foto: Vysílací sál v Chloumku (Zdroj: Patrik Jambor)
 

Vysílané informace

Spojení se udržovalo dvoje, fonie a telegrafie – morse. Z výpovědi pamětníků víme, že Chloumek neudržoval stálé krátkovlnné spojení. Ovšem radio-reléové spojení bylo udržováno neustále.
Jako záloha kabelového spojení bylo použito radio-reléové spojení. Staré objekty měli RDM a nové KPR. Jednalo se o relativně úzký paprsek s nízkým výkonem, který nebylo prakticky možné zaměřit a rušit. KPR a byla to moderní verzí klasické RDM a z pohledu uživatele šlo o obrovský rozdíl. KPR totiž byla absolutně bezobslužná (nemluvě o velikosti).

Telegrafie běžela sice nepřetržitě 24 hodin, ovšem pouze cvičně. Byly vytvořeny tabulky, které napodobovaly zašifrované zprávy. Telegrafista v přijímacím středisku, tabulku odeslal a vzápětí ji přijal od svého protějšku ve vysílací stanici. Následně se kontrolovala shoda. V případě ostrého použití by provoz fungoval stejně, jen tabulka by přišla prostřednictvím dálnopisu z VS a odpověď by byla do VS předána stejnou cestou.
Jednalo se zřejmě o zálohu pro případ velkého rušení. Radista by pouze místo u výstupu na vysílač seděl u dálnopisu. I tento způsob komunikace procházel pravidelným ověřením funkčnosti. Průběh ověřování byl ale trochu odlišný. U dálnopisu seděl operátor, který četl tak zvané „vozduchy“ (pozice letadel z planžetů) a po telefonní lince je hlásil na VS.

Fonie se zpravidla prověřovala denně. Na pokyn z VS byly v příslušném středisku zapnuty vysílače, následně bylo navázáno a tak zvaně odladěno spojení. Na kabelovém závěru byla linka přepojena na VS, kde DOZOR provedl zkoušku, a spojení bylo ukončeno. Rozhovor byl veden výhradně v kódovaných slovech, obzvlášť veselé podle pamětníků bylo, když se občas po nějaké chvilce dohadování, co že je to na druhé straně za blba, zjistilo, že směna o půlnoci zapomněla překódovat tabulku.
Dále bylo také testováno vysílání pro „Svitavy“. Zařízení „SVITAVA-75″ bylo svolávací zařízení pro vojáky z povolání. V podstatě fungovala tak trochu podobně jako klasický pager. Jeho účelem bylo svolat vojáky při bojové pohotovosti nebo případné mobilizaci státu.
Jednou z linek, které si zaslouží pozornosti, byla tak zvaná „Stovka“. Jednalo se totiž podle všeho o vševojskovou linku, jejímž prostřednictvím se vyhlašovala mobilizace. I když byly linky každého půl roku přečíslovány, této lince číslo 100 v nějaké podobě vždy zůstalo.
 

Ukončení provozu

Provoz ve Chloumku byl ukončen v roce 1999, objekt je však stále ve vlastnictví AČR a je střežen strážní službou VLS a.s. V minulosti však už padly návrhy na jeho odprodej a tak lze očekávat, že dřív nebo později bude objekt prodán.
 

Dokumentární video




Nezobrazí-li se Vám video správně, můžete využít alternativní odkaz zde:
https://www.stream.cz/prisne-utajovana-mista/10006545-vysilacka-do-moskvy-cela-verze

 

PROFIL AUTORA

Patrik Jambor

Fotograf, badatel

Fortifikaci se věnuji od roku 2007, kdy mě uchvátily opuštěné stavby ve vojenských prostorech obývaných dřívější sovětskou armádou. V těchto letech jsem je také začal navštěvovat. Protože jsem se již dříve věnoval fotografování, začal jsem mé návštěvy dokumentovat. Kamenem úrazu bylo, že sehnat informace k tomuto tématu bylo obtížné a stav budov v bývalých vojenských prostorech se zhoršoval každým dnem. Mým cílem se tak krom dokumentace stalo i bádání po informacích, které souvisí se vznikem/zánikem vojenských prostorů, staveb, ale i stavební činností obou armád mezi lety 1968 – 1989. Sekundárně se však věnuji i poválečnému období a situaci v 90. letech 20. století.

Kontaktovat mě můžete na emailu: jambor(zavináč)vojenske-prostory.cz
V článku jsem čerpal z následujících zdrojů, kterým patří i mé poděkování:

Ministerstvo obrany ČR
AHNM MO ČR
Luboš Dokulil
kalemm
http://forum.fortifikace.net

 

Komentáře

komentář(ů)

Štítky: , , , ,

background