BunkerCut – rozřezejme historii ve jménu umění

Mnoho z Vás jistě zvedla ze židle informace o tom, že jakýsi pan Ondřej Bělica (odkaz na jeho osobní FB) v rámci svého projektu a zároveň diplomové práce, našel zálibu v řezání bunkrů diamantovým lanem. Pro úplnost dodávám, že smyslem tohoto článku není nikoho pranýřovat, ale zamyslet se nad myšlenkou využitelnosti a ochrany prvorepublikového opevnění a především mluvit konkrétně.
 

Kdo je pan Bělica?
Pan Bělica je studuje Ateliér sochařství na Fakultě výtvarných umění VUT Brno. Jeho osobní názory nejlépe vystihuje článek na adrese http://www.undg.cz/3230/vstup-zakazan/. Netají se skutečností, že bývalé československé opevnění chápe jako architekturu násilí. Zároveň se hlásí k otevřenosti světa, bez jakýchkoliv hranic.
 
Co je projekt BunkerKunst – BunkerCut
Bunker Kunst je experimentální platforma zkoumající potenciál a současnou roli postarmádních objektů. Jde o dvouletý komunitní projekt vedoucí k diplomovým pracem na FA a FAVU v Brně a k publikaci dvojjazyčné autorské knihy. Posláním je rozvířit debatu o tom, jak v současnosti přistupovat k desetitisícům dysfunkčních válečných objektů a poukazuje na situaci, v níž jsou bunkry Armádou ČR rozprodávány jako nepotřebný majetek. Pointou projektu Bunker Cut je deaktivace architektury násilí. Jde o architektonický řez, který odhaluje důmyslné technologické a architektonické principy na první pohled. Dochází k přímému propojení interiéru a exteriéru s důrazem na práci se světlem. Východisky k projektu jsou práce amerických poválečných umělců Land Artu – Michael Heizer, Robert Smithson a práce s architekturou Gordona Matta Clarka a české umělkyně a Magdaleny Jetelové.

Zadání diplomové práce je možno shlédnout zde:https://dspace.vutbr.cz/bitstream/handle/11012/64757/zadani_Belica.pdf?sequence=3&isAllowed=y

Vyjádření VUT k celé události: https://www.vutbr.cz/uredni-deska/f18849/d141117. Zajímavostí je, jak VUT i pan Bělica náhle mění pohled na celou situaci. Nejprve se jednalo o řez objektem násilí, smrti apod. Nyní se jedná o pečlivě promyšlený architektonický počin, který má ukázat „geniální technologii, jakou byl objekt stavěný“.

 

Nyní k poškozenému objektu

Poškozený objekt 9/1263/A-140S se nalézá v katastru obce Vratěnín. Nejedná se o tuctový objekt, jak tvrdí média, ale o částečně zesílený ŘOPík, kterých zas tolik nenajdeme. Majitelem objektu je dle katastru nemovitostí Zelinka Jaroslav, Štolcova 799/56, Černovice, 61800 Brno. GPS souřadnice objektu: 48.9063000N, 15.6070800E. Fotografie z díla je možno shlédnout zde.

EDIT: Vyjádření pana Zelinky: Rozhodně to nechápu jako ničení. Nápad se mi zalíbil. Měl jsem jen podmínky, že musí souhlasit starosta a lidé z pozemků kolem, a ty umělec dodržel,“ Zelinka je majitelem sedmi bunkrů, kromě toho u Vratěnína ještě u Valtic. „Ty jsou ale zastrčené mimo civilizaci. Vratěnínský řopík jsem doporučil proto, že stojí kousek od silnice. Lidé se na něj mohou podívat a získat představu o tloušťce zdí a kvalitě betonu,“ sděluje Zelinka. „Mám vztah k historii a sám chci jeden ŘOPík uvést do původního stavu,“ líčí Zelinka s tím, že postihu od stavebního úřadu se nebojí. „Nic zlého se nestalo, takže je mi to celkem jedno,“ dodal.

Pan Bělica na FB uvádí: Vyvolený bunkr je v soukromém vlastnictví, zásah byl proveden za vědomí vlastníka přilehlého pozemku a starosty. Projekt vznikl za spolupráce místních obyvatel.

Naším telefonickým rozhovorem na úřad Obce Vratěnín došlo k ověření informací, které uvádíme níže. Jelikož se o případ zajímají už i média, obec Vratěnín vydala následující tiskové prohlášení.

http://www.vratenin.cz/evt_file.php?file=1390

4.5.2017 ráno, nám bylo na kontaktním čísle úřadu sděleno následující vyjádření. „Pan starosta je nadšený památkář. Ke své práci přistupuje velmi důsledně a např. pro výměnu oken za plastová, je v obci nutné povolení. Akce v žádném případě schválená není a celou záležitost již vedení obce předalo na patřičný stavební úřad. Navíc jsou celou situací naprosto zděšení, jelikož před nedávnem došlo u bunkru k rekonstrukci pomníčku a nyní se za ním nachází rozřezaný bunkr.“
 

Projekt 25 – nápis na bunkru zhotovený skupinou „První republika“

4.5.2017 došlo k dalšímu zásahu do objektu. O dílo se postarala skupina „První republika“, která na poškozenou část bunkru nasprejovala nápis „TENTO BUNKR ZNIČIL ONDŘEJ BĚLICA“ a doplnila jej o odkaz na webové stránky projektů. Přestože skupina jednala zřejmě s dobrým úmyslem, dřívější poškození objektu nedává nikomu právo, aby bunkr dále hyzdil. Myslím si, že pánové z První republiky mohli zvolit jinačí formu protestu, např. položením věnce nebo vyfocením s plachtou. Tento čin navíc bunkrologickou komunitu ještě více rozčílil a drtivá většina bunkrologů se od něj distancuje a vnímá jej jako nevhodné. Dílo je možné shlédnout zde: http://www.1918-1938.cz/projekty/projekt-25-_bunkr_

Vyzývám všechny vlastence a slušné lidi. Važme si našich památek a zvláště symboliky našeho opevnění. Nesprejujte na ně své názory a už vůbec ne odkazy na webové stránky. Budete stejně špatní jako ti, co do bunkru řežou. Ne li horší, protože je to cílené parazitování a to my Češi nemůžeme trpět.

 

Monitoring médií

Akce si povšiml IDNES: http://brno.idnes.cz/umelec-odkrojil-kus-bunkru-vratenin-kritika-ondrej-belica-pni-/brno-zpravy.aspx?c=A170504_2323167_brno-zpravy_krut kde se však liší postoj pana Kincla, starosty Vratěnína.

Druhý článek na IDNESu, který informuje o posprejování bunkru skupinou „První republika“ – http://brno.idnes.cz/uriznuty-bunkr-vratenin-sprej-napis-kalisnici-frf-/brno-zpravy.aspx?c=A170505_182646_brno-zpravy_krut. Opět je zde upraveno vyjádření pana Kincla, starosty Vratěnína. Zřejmě si redaktoři IDNESu velmi libují v překrucování skutečností.

O situaci píše také TV Nova, která se však staví na stranu Bělici. Odkaz na TV Nova – http://tn.nova.cz/clanek/rez-starym-bunkrem-vyvolal-bouri-autor-celi-stovkam-vyhruzek.html Zde jen doplním, že chápu rozhořčené jedince, mnohým z nich mohl padnout někdo z rodiny ve válce. Přesto bych rád vyzval aby obě strany jednaly v mezích slušnosti a s chladnou hlavou.

Další informace lze získat na webových stránkách Blesku – http://www.blesk.cz/clanek/regiony-brno-brno-zpravy/466684/student-rozrizl-a-naporcoval-vojensky-bunkr-przneni-historie-bouri-se-lide.html

Situace si povšimla i Česká televize, která se dle očekávání vyjádřila opět velmi nezávisle 🙂 http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/2110541-student-architektury-rozrezal-bunkr-vojensko-historickym-spolkum-se-jeho-bunkr-kunst. Čt zde navíc uvádí nepravdivý cíl Bělicovy akce – „Jde o to přiblížit architektonické kvality a konstrukční kvality bunkrů lidem. Projekt experimentální a komunitní platformou otevírá otázku, jaký potenciál mají tyto post-armádní objekty v současnosti a budoucnosti,“ což nekoresponduje se skutečnými názory pana Bělici na webu, se zadáním diplomové práce ani s diplomovou prací samotnou. Proto bych redaktorům nezávislé Čt poradil, aby si nejprve pečlivě prostudovali dostupné materiály.

O nejrozumnější vyjádření se postaral Reflex – viz článek zde: http://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/79248/vandalismus-nebo-umeni-student-z-brna-rozrezal-betonove-opevneni-z-druhe-svetove-valky.html. Zde redaktoři nechávají přímo na čtenářovi, aby si úsudek vytvořil sám. Je tedy velmi smutnou skutečností, že soukromá redakce působí nezávisleji, než nezávislá Česká televize.
 

Vulgarizmy a vyhrožování

V souvislosti s činem pana Bělici neudrželo nervy na uzdě mnoho nadšenců do vojenské historie. Zde nemá cenu jakákoliv obhajoba, skutečně se to děje a na FB děláme vše proto, abychom toto negativum mírnili. Sice to není omluva, ale je třeba brát v úvahu, že jsme skupina lidí s poměrně rozdílnou výchovou oproti panu Bělicovi. Mnoho z nás běhalo v mládí po lese s dřevěným samopalem a máme tendenci řešit věci radikálně. Dnes se mnoho z nás věnuje armádní historii, vojenským objektům, zbraním, přežití v přírodě. V neposlední řadě předpokládám, že pan Bělica zřejmě neměl dědu, který se bránil, odešel se slzami v očích a svého činu litoval nebo se v bunkru zastřelil. U člověka typu pana Bělici si však nedělám iluze, protože nadávky a vzkazy „facebookových bojovníků“ ho budou naopak těšit a jeho úsilí podporovat.
 

Reálné využití?

Ačkoliv s dílem pana Bělici nesouhlasím, v jednom má pravdu, dezaktivovaný objekt už prakticky nemá využití. Respektive nevztahuje se na něj žádná ochrana. A tak jeho čin bude přinejhorším potrestán drobnou pokutou, jelikož k akci neměl stavební povolení, což se navíc sveze po majiteli a nikoliv po panu Bělicovi. Pan Bělica tedy vyvázne zcela bez postihu a s největší pravděpodobností budou na Fakultě výtvarných umění VUT Brno koukat na jeho dílo jako na velký počin. Jedinou pákou tak bude tlak nás, bunkrologů a možná i médií.
 

Odstraňování objektů lehkého opevnění je běžnou praxí

Pro většinu lidí může být takový ŘOPík prostě nepotřebný majetek. Objekty lehkého opevnění bývají účelově odstraňovány naprosto běžně (např. stavba silnice, železnice nebo budovy). Toto lze samozřejmě pochopit, jedná se o uměle vybudovanou překážku v terénu. Je však nutné objekt znehodnocovat ve jménu „umění“? Já osobně rozřezání jakéhokoliv objektu ŘOP přirovnávám k rozřezání mohyly na hřbitově. Většina lidí, kteří se hlasí k vlastenectví to vidí podobně. Ze starých náhrobků se také žádné sochy nestaví. Nesplnila by stejný účel jedna navážka mixu? Lze vůbec rozřezání ŘOPíku, který pro mnoho lidí znamenal naději, považovat za umění?

Dovolim si i zmínit jeden z komentářů na Facebooku, který mě velice zaujal a dokonale vystihuje i můj postoj: „Projektování a výstavba opevnění byla a dodnes je nepopiratelný důkaz vyspělosti a pokrokovosti našeho tehdejšího inženýrství a tím pádem i vyššího školství. Pokud fakulta toto vandalství schvaluje, pošlapává si i odkaz na svoje tradice a schopnosti jejich absolventů.“
 

Co s tím?

Nyní je to na nás bunkráci. Ano, to my musíme přesvědčit veřejnost o tom, že počin pana Bělici není správný. My musíme říci, že toto není umění! To my musíme navodit dojem, že tyto objekty mají vazbu na naší historii a jsou vlastně pietním místem a je třeba je chránit.

Tak a teď babo raď. Jak by takový průměrný „facebookový bojovník“ mohl něco zvrátit? Nijak! Je třeba si uvědomit, že realita je tam venku. Možností je mnoho, tou nejjednodušším je napsat mail/dopis na Ateliér sochařství na Fakultě výtvarných umění VUT Brno a sdělit, že toto umění se mi prostě nelíbí. Učinit tak můžete zde: https://www.ffa.vutbr.cz/lide/jan-ambruz-1721. Fakulta o sobě hlásí, že se řadí ke třem procentům nejlepších světových univerzit. Chceme snad umělce produkující takové umění? Nebo už jsme kapitulovali na všechny hodnoty a je nám vše jedno?
 

Dopis zaslaný vedoucímu diplomové práce, panu prof. akad. soch Janu Ambrůzovi.

Dobrý den.
Dovoluji si vás oslovit ve spojitosti s magisterskou diplomovou prací studenta fakulty výtvarných umění vysokého učení technického v Brně Ondřeje Bělici na téma Bunkerkusnt.

Dovolte abych se představil. Jmenuji se xxx a pocházím z xxx, přičemž nyní žiji v xxx. I přesto jsem se cestou veřejných sociálních sítí dozvěděl o práci výše uvedeného studenta, jehož téma je deaktivace a změna kontextu válečného opevnění minulého století.

Přečetl jsem si jeho dostupné pojetí tohoto témata a chtěl bych upozornit na mylný výklad a tedy asi i velmi špatné pojetí celé problematiky.

Jak jsem mohl z jeho popisu vyčíst, tak pohraniční prvorepublikové opevnění popisuje jako architekturu smrti. Dovolil bych si upozornit, že právě tyto objekty v kontextu jejich opuštění a samovolného splynutí s přírodou, jsou samy osobě již uměleckým mementem, zobrazující marnivost lidstva na jedné straně někoho autoritářsky omezovat a přirozeného odporu nechat se omezit. Pevnosti jsou obrannou stavbou, proti vnějšímu agresorovi. Tedy zoufalou iniciativou společenství lidí, hledající způsob zachování vlastní svobody a neochoty se podmanit diktátu silnější autority. Skutečnost, že tyto stavby dnes ještě existují a jsou postupně pohlcovány krajinou, jsou v případě procesu zmocnění se mocnou přírodou, dokonalou ukázkou procesu návratu přirozené síly tam, kde lidská činnost musela vybudovat prostředek na řešení vlastních sebe destruktivních aktivit. V tomto smyslu jsou tyto stavby v této fázi samostatným uměleckým dílem. Je tedy stejně marnivé, provádět do nich neúčelné zásahy jako výraz nějakého názoru, nebo pohledu, protože to se pak rovná jen jiné fázi agrese lidské duše. Příroda, která se zmocní stavby, jejíž účel byl odolat aktu lidské hlouposti, nám ukazuje naši vlastní marnivost a snahu o důležitost. Praktický estetický zásah do takového objektu je pak zase jen zásahem z hlediska lidské touhy vytvářet gesta a nerespektovat tak přirozený chod.

O morálním a duševním významu těchto staveb pro lidi žijící v tomto státě, se nemusím ani rozepisovat. To je každému zřejmé. Já jen chci říct, že deaktivace těchto objektů proběhla samovolně mocnými živly přírody a je zcela estetická s hlubokým významem. Zásah lidskou rukou je sice ocenitelný, ale jen na místě, kde to má význam. Zde tedy chci upozornit, že student Ondřej Bělica provedl destruktivní zásah do objektu v místě, kde tento objekt je již součástí jiného duševního smyslu a to ne zcela poctivým způsobem. Chtěl bych vás tedy touto cestou poprosit, zda by jste jako vedoucí diplomové práce ověřil, zda k zásahu dostal povolení od majitele objektu a jakým způsobem. Zda majitele neuvedl v omyl lživým prohlášením. Zda splnil podstatné zákonné povinnosti pro možnost tohoto zákazu, jako je například povolení stavebního zásahu do objektu. Musím vás upozornit, že objekt se nachází v katastru obce s památkově historickým statusem a ochranou. Objekt má duševní význam pro místní obyvatele.

Jsem si jist, že umění má lidem dávat, nutit je k zamyšlení a připomínat. Nemyslím si, že cílem umění je násilí a nepoctivá seberealizace.

Odpověď pana prof. akad. soch Janu Ambrůze:

Srozumitelný text, děkuji za něj.
K výtvarnému ataku dal majitel souhlas.
Jan Ambruz

 

Pozvánka na protestní akci

V neděli, 7.5.2017 v 19:38 proběhne u poškozeného objektu 9/1263/A-140S setkání, jehož součástí bude promítání dokumentu „Poslední vojáci“. Projekce bude realizována přímo na zničený ŘOPík. Akci pořádá KVH ROTO Chvalovice, který provozuje objekt MJ-S4. Akci podporují též i další provozovatelé pevnostních muzeí na Jižní Moravě. Cílem je poklidné protestní setkání. Rovněž bude možno pohovořit se provozovateli muzeí a navázat další spolupráci.

 

PROFIL AUTORA

Patrik Jambor

Fotograf, badatel

Fortifikaci se věnuji od roku 2007, kdy mě uchvátily opuštěné stavby ve vojenských prostorech obývaných dřívější sovětskou armádou. V těchto letech jsem je také začal navštěvovat. Protože jsem se již dříve věnoval fotografování, začal jsem mé návštěvy dokumentovat. Kamenem úrazu bylo, že sehnat informace k tomuto tématu bylo obtížné a stav budov v bývalých vojenských prostorech se zhoršoval každým dnem. Mým cílem se tak krom dokumentace stalo i bádání po informacích, které souvisí se vznikem/zánikem vojenských prostorů, staveb, ale i stavební činností obou armád mezi lety 1968 – 1989. Sekundárně se však věnuji i poválečnému období a situaci v 90. letech 20. století.

Kontaktovat mě můžete na emailu: jambor(zavináč)vojenske-prostory.cz

 

Komentáře

komentář(ů)

background