Akce JAVOR – Sklady jaderných zbraní JAVOR 52

Jeden ze tří areálů zahrnujících i dva dvoupodlažní podpovrchové sklady speciální munice, vybudovaných v rámci Akce „Javor“, se nachází přibližně 3,5 km severně Bělé pod Bezdězem, jen kousek od silnice Bělá – Kuřivody. Konkrétně jde o objekt s označením Javor 52. Před rokem 1990 by po této silnici československý občan neměl šanci projet. Celá oblast Vojenského výcvikového prostoru Ralsko byla vojenským prostorem, do nějž smělo vkročit jen několik málo místních obyvatel. Celým prostorem vedla pouze jediná silnice průjezdná pro civilní vozy a na té platil přísný zákaz zastavení.

K objektu skladů se ale neměla šanci přiblížit ani většina sovětských vojáků dislokovaných v prostoru VVP Ralsko. Do prostoru skladů speciální munice měl přístup pouze předem určený personál. Valná většina v Ralsku dislokovaných vojáků neměla o tomto zařízení nejspíš sebemenší ponětí.

Při pohledu zvenčí působí tento přísně tajný objekt jako jakýkoli jiný, malý kasárenský objekt. Strážnice, budovy ubikací pro necelé dvě stovky vojáků, štábu, kinosál, garáže, nebo kotelna. Podobných komplexů byly na našem území desítky a stovky. Tento areál, který v současné době slouží jako uprchlický tábor Ministerstva vnitra je ale přeci jen v jednom odlišný. Přímo za prostorem kasáren se totiž nachází vlastní areál skladů specielní munice. O jeho existenci dodnes svědčí varovné tabulky s nápisy „Vstup přísně zakázán, nebezpečí smrti“a zbytky oplocení areálu.

O důležitosti areálu svědčí nejen dvojité oplocení, nebo betonové pevnůstky, rozmístěné v jeho bezprostředním okolí. Důkazem, že jde o objekt zvláštní důležitosti jsou i obranné okopy, vždy ve tvaru půlměsíce, pro 2 až 3 vojáky, umístěné mezi vnějším a vnitřním oplocením, vždy zhruba po 100 metrech. Šlo vlastně o první obrannou linií skladů. Za těmito okopy najdeme vnitřní oplocení z ostnatého drátu, které chránilo vlastní objekt.

Z celého oplocení areálů, i z brány do objektu už dnes zbývají jen zbytky, které dávají pouze tušit jak masivní ochrana objektu byla. Na další obranné prvky můžeme narazit téměř v celém areálu. Betonové bunkry, pokrývající perimetr 360°, v každém rohu depotu, nebo betonové pevnůstky pro ochranu perimetru jsou jasnou ukázkou, že případný imperialistický záškodník neměl dostat nejmenší šanci.

Hlavní skladovací depoty byly v areálu dva. Každý z objektů je přibližně 40 metrů dlouhý a 20 metrů široký, Maskování zajišťovalo zahrnutí zeminou a vysázení stromů, které měly ze vzduchu budit dojem souvislého lesního porostu. Každý ze skladů měl dva hlavní, protilehlé, masivními vraty osazené vstupy. Podle dostupných informací měl vždy jeden sloužit pouze k vykládce a druhý k nakládce skladovaného materiálu. U každého z hlavních vstupů do objektu skladů byla původně i zastřešená betonová rampa, umožňující nacouvání nákladních automobilů. Původní vzhled betonových ramp je vidět na fotografiích, které pocházejí z téměř identických skladů v bývalém Východním německu. U objektů v Ralsku se tyto rampy nedochovaly. Skladovací objekty měly jedno přízemní a jedno podzemní patro.

Zatím co přízemí sloužilo především k nakládce a vykládce materiálu, v podzemí se nacházely samotné skladovací prostory a technické zázemí. Přízemní a podzemní patro bylo propojeno prostorem manipulačního sálu. Manipulace s hlavicemi byla snadná a zároveň umožňovala naprosté utajení. Ani řidič nákladního vozu tak nemusel mít tušení, jaký materiál vlastně veze a jak vypadá skladovací objekt.

Kontejnery s hlavicemi byly po vyložení z nákladního automobilu přeloženy na manipulační vozíky, zataženy skrz první silnostěnná betonová vrata dovnitř depotu do meziprostoru mezi prvními a druhými tlakovými vraty. V tomto okamžiku převzala kontejner s hlavicí prověřená obsluha skladu došlo k uzavření vnějších vrat a až poté byla otevřena vnitřní silnostěnná vrata a munice byla vtažena do manipulačního sálu. Poté, byl kontejner, za pomoci řetězového posuvného jeřábu spuštěn do spodního patra k uložení v jedné ze čtyř skladovacích místností.

V každé ze temperovaných a klimatizovaných místností byl prostor maximálně pro 15 kontejnerů umístěných ve dvou řadách. Vozíky byly v místnostech fixovány proti pojíždění upnutím kotvami k podlaze. V každé skladovací místnosti umístěn i mohutný trezor na dokumentaci ke skladovanému materiálu. Jeden objekt by tak při plném využití kapacity mohl pojmout až 60 skladovacích vozíků, dva depoty v rámci jednoho areálu potom 120 vozíků.

Skladovací prostor patřil k prostorám s nejpřísnějším režimem vstupu. Dovnitř mohly vstupovat pouze osoby oprávněné a te ještě pouze ve dvojici. Za běžného provozu skladu to byl náčelník skladu a velitel celého komplexu. Přímo do skladovacího prostoru nesměl samostatně vstoupit ani dozorčí, jehož stanoviště bylo přímo v objektu. Sklad byl průběžně uzamčen dvěma zámky a signalizace jeho otevření byla vyvedena jak k dozorčímu skladu, tak k dozorčímu útvaru. Hlavní vstupy do skladu byly kromě případů navážení či vydávání materiálu vždy uzavřeny. Personál skladu vstupoval do objektu za účelem provádění zkoušek a revizí zásadně bočním vchodem.

Ve skladovacím prostoru musela být zabezpečena stálá teplota a vlhkost vzduchu. Každý ze skladů byl proto napojen na centrální systém vzduchotechniky. K pomocnému ohřevu vzduchu byly v každém ze skladů připraveny i elektrické přímotopy. Teplota se ve skladovacím prostoru musela pohybovat mezi 15 a 25 stupni Celsia. V každém ze skladů proto nechyběly měřiče teploty a vlhkosti vzduchu. Sklady byly vybaveny navíc i havarijním systémem chlazení jaderných hlavic za pomoci hélia. Tento systém se ale využíval pouze v případě výpadku centrálního systému vzduchotechniky, kdy by hrozilo přehřátí jádra jaderných hlavic.

Betonové panely, které tvořily příjezdové komunikace ke skladům, jsou dnes již dávno vytrhány. Ze střech bunkrů zmizely maskovací stříšky ventilačních komínků, les, který objekty maskoval je z části vykácený. Všechny vchody silně zdevastovaných objektů byly v roce 2004 zasypány. V kasárnách bývalého objektu skladů dnes nacházejí azyl utečenci. Někteří z nich jsou nepochybně ze zemí bývalého sovětského svazu a nejspíš ani netuší, že jen kousek od nich byly sklady, z nichž mohly pocházet jedny z prvních jaderných hlavic, které by zahájili třetí světovou válku. Že se jen pár metrů od jejich postelí nacházelo jedno z nejnebezpečnějších míst někdejší Československé socialistické republiky.
 

Dokumentární film


 

Fotogalerie: Objekt Javor 52


Foto: Patrik Jambor (foto z roku 2014)
 

Umístění na mapě

[codepeople-post-map]
 

Komentáře

komentář(ů)

Štítky: ,

background